Kadlec, T. (2013): Hydrotermálně alterovaný pegmatit s opálem z Vlastějovic. - Minerál, 21, 3, 203-204. České Budějovice.
Úvod
O kontaminovaných pegmatitech a jejich minerálech z Vlastějovic již bylo napsáno mnoho vědeckých prací (Vavřín 1960, Čech 1985, Goliáš 2002, Ackerman 2004, Kadlec 2009, Novák, Kadlec a Gadas 2013 a další). Čas od času se v těchto pegmatitech setkáváme s produkty hydrotermálních alterací jako je prehnit, apofylit, epidot, kalcit, fluorit a opál. Běžný je tabulkovitě krystalický, zelenkavý prehnit a radiálně paprsčitý, křídově bílý apofylit; naopak výskyty opálu ve vlastějovických pegmatitech jsou vzácné.
Popis pegmatitu
V roce 2011 byl autorem uskutečněn ojedinělý nález silně hydrotermálně alterovaného pegmatitu v nově založeném lomu Magdaléna, který se rozkládá 1 km severovýchodně od Vlastějovic. V povrchových partiích severní stěny prvního patra pegmatit pronikal pyroxen – granátický skarn ve směru SSZ – JJV pod úhlem 85 stupňů k západu. V profilu stěny se mocnost žíly téměř neměnila a pohybovala se kolem 25 cm. Délku resp. hloubku žíly lze jen těžko odhadovat. Byla sledována v celé výšce lomové stěny tj. cca. 3 m a pokračovala dále do hloubky. Kontakt pegmatitu s okolní horninou byl zcela ostrý. Prostor mezi pegmatitem a skarnem byl vyplněn tmavě hnědým až černým jílem uzavírající ostré úlomky živců a křemene. Místy byl v pegmatitu u kontaktu nahromaděn amfibol. Vnitřní zonalita, s výjimkou hydrotermálně alterovaného centra – viz. idealizovaný nákres, nebyla u žíly pozorována. Vzácné byly grafické srůsty křemene a K-živců.
Mineralogie
Nejsilnější alterace proběhla v horních, povrchových částech žíly, kde byl pegmatit zcela nahrazen opálem (zóna a). Čerstvý, typicky lasturnatě štěpný opál vynikal barevnou pestrostí. Běžný byl šedohnědý až béžový opál, vzácněji světle až tmavě růžový a vzácně lahvově hnědý. Různě barevné zóny opálu se nahodile prolínaly a pozvolna do sebe přecházely. Na krajích štěpných kusů byl opál značně průsvitný. V opálu bylo množství drobných dutin, které vyplňoval buď drobně krystalický křišťál nebo krápníkovité náteky opálu. V opálových dutinách byly také hojné pseudomorfózy opálu po prehnitu a apofylitu. Poměrně běžně byly v opálu uzavřeny rozpadavé relikty živců.
V zóně b, která lemovala opálové „jádro“, již nad podružným opálem dominoval prehnit s apofylitem. Prehnit měl světle zelenkavou barvu, místy byl bezbarvý nebo šedobílý. Monominerální prehnitové partie byly tvořeny tabulkovitými krystaly (do 1 cm), které se nahodile prorůstaly. V častých dutinách tvořil téměř bezbarvý prehnit drúzovité agregáty až 8 x 8 cm velké. Na prehnit místy nasedal apofylit, ve formě křídově bílých, vějířkovitě uspořádaných agregátů, složených z tence tabulkovitých krystalů. Ojedinělé byly až 1 cm velké soudečkovité krystaly apofylitu. Vzácný byl tmavě hnědý titanit, který se vyskytl ve formě dokonale omezených, psaníčkovitých krystalů. Až 3 cm velké titanity zarůstaly do masivní směsi prehnitu a apofylitu. V blízkosti titanitu byl také nalezen jeden vzorek s tence jehlicovitým turmalínem, který v prehnit-apofylitové mase tvořil paprsčitý agregát (dlouhý 3 cm) složený z tenkých, dlouze protažených, černých krystalů. Vzácně byl prehnit porostlý tmavě zelenými až černými sférolity chloritu.
Směrem do hloubky produktů alterace postupně ubývalo. Nealterovaný pegmatit se skládal z plagioklasu, ortoklasu, křemene a amfibolu (zóna c). Šedobílý, hrubě štěpný plagioklas (pravděp. oligoklas) a šedý až záhnědový křemen tvořily převážnou část žíly. Ortoklas měl růžovou až hnědočervenou barvu a tvořil hrubě štěpná seskupení v křemen – plagioklasové jednotce. V přikontaktních partiích pegmatitu byly místy hojné černé, sloupcovité krystaly amfibolu o velikosti až 2 cm. Velmi raritně zarůstala do plagioklasu drobná, smolně lesklá zrna allanitu-Ce po okrajích lemovaná žlutohnědým bastnäsitem-Ce.
Diskuze
Svým charakterem a přítomností opálu se studovaná žíla zcela liší od všech pegmatitů. které byly za posledních 20 let ve vlastějovických skarnech odkryty. Pegmatit byl pravděpodobně postižen několika vlnami hydrotermálních alterací, na což poukazují pseudomorfózy opálu po prehnitu a apofylitu. Světle růžová barva opálu by mohla korespondovat s alterací draselných živců, které mají v nealterovaném pegmatitu obdobnou barvu. Neobvyklý je výskyt tence jehličkovitého turmalínu zarůstajícího do prehnitu a apofylitu, který bude dále studován.
Použitá literatura
Ackerman, L. (2004): Pegmatity ve Vlastějovicích. - MS. Diplomová práce, 142 s., PřF UK Praha.
Čech, F. (1985): Mineralogie žulových pegmatitů české části Českého Masívu. - MS. Doktorská práce, s. 133-144, PřF UK Praha.
Goliáš, V. (2002): Thoriová mineralizace Českého Masívu. - MS. Doktorská práce, s. 25-33, PřF UK Praha.
Kadlec, T. (2009): Chemismus turmalínu v granitických pegmatitech pronikajících Fe-skarn a ruly ve Vlastějovicích; vliv okolní horniny pegmatitu na složení turmalínu (kontaminace). - MS. Rigorózní práce, 95 s., PřF MU Brno.
Novák, M., Kadlec, T., Gadas, P. (2013): Geological position, mineral assemblages and contamination of granitic pegmatites in the Moldanubian Zone, Czech Republic; examples from the Vlastějovice region. - Journal of Geosciencies – v tisku.
Vavřín, I. (1960): Pegmatity na magdalenském skarnovém ložisku. - MS. Diplomová práce, 90 s., PřF UK Praha.
Obr. 1: Idealizovaný nákres pegmatitové žíly s opálem. Legenda: a – zóna a (opál), b – zóna b (prehnit a apofylit), c – zóna c (nealterovaný pegmatit), d – amfibol (černý obdélník) a titanit (černý bod), e – pyroxen-granátický skarn
Obr. 2: Růžový opál s dutinami s pseudorfózami opálu po prehnitu; rozměry vzorku 8,5 x 7 cm. Foto a sběr autor.