Kadlec, T. (2013): Výskyty epidotu ve Vlastějovicích. -Minerál, 21, 3, 199-202, České Budějovice.
Epidot {Ca2}{Al2Fe3+}[O|OH|SiO4|Si2O7] je ve Vlastějovicích hojným minerálem, o kterém se již roku 1904 zmiňuje Katzer. Výskyty epidotu můžeme zjednodušeně rozdělit podle geologické pozice a způsobu vzniku do třech hlavních skupin: I. výskyt ve skarnech, II. výskyt na mladších žilách pronikajících skarny a III. výskyt v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny. Mimo skarnová tělesa je epidot přítomen v amfibolitech a erlánech zastižených ve skalním defilé mezi Vlastějovicemi a osadou Březina, akcesoricky ve dvojslídných ortorulách na Holém vrchu a vzácně v mramorech v asociaci s flogopitem na bázi skarnového tělesa na západních svazích Holého vrchu (Koutek 1950).
Výskyty epidotu ve skarnech
Epidot se vyskytuje především v okrajových partiích skarnových těles na vrších Holý vrch a Fiolník. V blízkosti kontaktu skarnů s okolními horninami tvoří žlutozelený, jemnozrnný epidot společně s granátem, amfibolem ± klinopyroxenem drobně páskované skarny; místy téměr monominerální epidotové partie. V hlubších částech skarnových těles byl epidot pozorován jako drobné, šmouhovité polohy v pyroxenickém skarnu. Vzácně tvoří epidot ve skarnových, syngenetických dutinách šedozelené až černozelené, tlustě sloupcovité krystaly o velikosti až 3 cm. Chemické složení epidotu odpovídá podle Žáčka a Povondry (1991) dosti čistému epidotu s minimálními příměsí Ti a Mn. Potužák (1996) také poukazuje na velmi homogenní chemismus epidotů a v nich zvýšené obsahy vody (1,66-1,91 hm.%).
Výskyty na mladších žilách pronikajících skarny
Druhou skupinou výskytu epidotu jsou epigenetické žíly pronikající skarny. Epidot se na nich vyskytuje v asociaci s křemenem, kalcitem, granátem a vzácně s prehnitem, apofylitem, ferro-aktinolitem a diopsidem. Základní hmotou všech žil je zpravidla křemen nebo kalcit, vzácně se jedná o monominerální, epidotové žíly. V dutinách těchto žil tvoří epidot dokonale omezené zelenkavé, světle zelené až černozelené krystaly délky až 12 cm a tloušťky 3 cm.
Výskyty v kontaminovaných pegmatitech
Epidot je také přítomen v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarny. Pegmatity z horních partiích skarnových těles obsahují vedle místy hojného epidotu také andradit, amfibol (složením hastingsit), allanit–(Ce) a fluorit (Kadlec 2009). Epidot tvoří tmavě zelené až černozelené, tlustě sloupcovité krystaly o rozměrech až 20 x 5 cm zarostlé do živců a křemene. Vzácně se epidot v pegmatitech vyskytuje v asociaci s produkty hydrotermálních alterací (prehnit, apofylit, kalcit a opál). Žáček (1985) píše o trávově zelených krystalech epidotu (1-4 cm) zarůstajících do kalcitu v pegmatitu a Vavřín (1962) o epidotu vyskytujícím se v pegmatitech vždy s kalcitem. Kalcit v asociaci s epidotem, granátem, fluoritem a amfibolem, z okrajových částí pegmatitových žil pronikajících skarny, také uvádí Turnovec (1969).
Významné nálezy epidotu na lokalitě
Nález 1 - Jižní stěna čtvrté lomové etáže lomu na Holém vrchu je dodnes bohatá na tělesa silně kontaminovaných pegmatitů pronikajících granát - epidotický skarn. Roku 2000 zde byla přístupná pegmatitová žíla s velkými epidoty. Tlustě sloupcovité krystaly černozeleného epidotu zarůstaly do světle růžového ortoklasu a bílého oligoklasu v asociaci s červenočerným andraditem, černými sloupci hastingsitu a tmavě fialovým hrubě štěpným fluoritem. Největší sloupce epidotu byly dlouhé až 20 cm a 5 cm tlusté.
Nález 2 - V roce 1998 se na jihovýchodní stěně páté lomové etáže (nejspodnější) lomu Holý vrch objevily po odstřelu hojné kalcitové žíly pronikající granát - epidotický skarn. Hrubě štěpný, šedobílý až nazelenalý kalcit, v žílách o mocnosti od několika mm do 15 cm a délky až 10 m, tvořil na lomové stěně hosté sítivo žil. Na stěny puklin vyplněných kalcitem lokálně narůstaly krystaly epidotu. Po odleptání kalcitu kyselinou chlorovodíkovou se objevily dlouze prizmatické, černozelené, skelně lesklé krystaly epidotu dosahující délky až 10 cm a tloušťky 2 cm. Epidot byl doprovázen drobně krystalickým černozeleným hedenbergitem, tmavě červenými kostrovitými krystaly andraditu a vzácně krystalky jablečně zeleného diopsidu. Obdobný nález byl na stejném místě uskutečněn v roce 2002 a v srpnu 2006. Nově byl tento typ výskytu zastižen na jižní stěně čtvrté etáže v letech 2012 a 2013.
Nález 3 - Začátkem 80. let minulého století byl na jižní stěně čtvrtého patra lomu Holý vrch uskutečněn nález velkých krystalů epidotu. Téměř 1 m dlouhá dutina v granát – epidotickém skarnu byla vyplněna tmavě hnědým až černým jílem, který ukrýval volné fragmenty skarnu porostlé tmavě zelenými sloupcovitými krystaly epidotu o délce až 12 cm. Epidot narůstal jako poslední minerál na krystalický hedenbergit a granát.
Nález 4 - V západních částech lomu Magdaléna vrch byla v roce 2012 objevena žíla miarolitického pegmatitu pronikajícího granát-epidotický skarn. Primitivní, kontaminovaný pegmatit měl v centrálních částech hojné dutiny s krystaly mléčného křemene, na které nasedaly snopkovité agregáty krystalického epidotu. Světle zelené, místy až průhledné epidoty dosahovaly velikosti až 1 cm.
Nález 5 - Ojedinělý typ výskytu epidotu byl těžbou zastižen v roce 2011 v nově založeném lomu Magdaléna na vrchu Fiolník. V těsné blízkosti výskytu velkých krystalů datolitu (Kadlec 2012) byla objevena, v čočce hrubě štěpného epidotu v granát - epidotickém skarnu, dutina s krystaly epidotu. Téměř černé vysoce lesklé krystaly epidotu o velikosti až 5 cm byly z části porostlé tabulkovitým bledě zeleným prehnitem a lupenitým křídově bílým apofylitem.
Závěr
I do budoucna bude patřit epidot mezi běžné minerály vlastějovických lomů. Při sběru nejen epidotu dbejte na svou bezpečnost a do lomů vstupujte vždy po dohodě s vedoucím provozovny (firma Silnice Čáslav a.s.).
Použitá literatura
Kadlec, T. (2009): Chemismus turmalínu v granitických pegmatitech pronikajících Fe-skarn a ruly ve Vlastějovicích; vliv okolní horniny pegmatitu na složení turmalínu (kontaminace), Rigorózní práce, PřF MU Brno, 95 stran.
Katzer, F. (1904): Die Magneteisenerzlagerstätten von Maleschau und Hammerstadt, Verh. K. – kön. geol. Reichsanst., 8, 193-200.
Koutek, J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví, Rozpr. ČSAV, Ř. mat. přír. Věd, 60, 27, 12.
Potužák, M. (1996): Skarn ve Vlastějovicích na Holém vrchu, Dipl. práce, PřF UK Praha, 70
Turnovec, I. (1969): Hydrotermální kalcitové žíly magdalenského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou, Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd., 137, 52-59.
Vavřín, I. (1962): Pegmatity magdalénského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou, Sbor. Nár. Muz. (Praha), Ř. B, 18, 89-105.
Žáček, V. (1985): Mineralogie skarnu u Vlastějovic, Dipl. práce, PřF UK Praha, 79.
Žáček, V., Povondra, P. (1991): Krystalochemie minerálů skarnu z Vlastějovic nad Sázavou, Acta Univ. Carol., Geol., 1-2, 80-81.
Idealizovaný nákres vlastějovických lomů. Legenda: a – prostory lomů, b – skarny, c – ortoruly, d – pararuly. Významné nálezy epidotu jsou vyznačeny číslicemi v kruzích.
Obr. 1: Sloupcovitý krystal epidotu o rozměrech 8 x 1,5 cm, vyleptáno z kalcitu. Vlastějovice 1998. Foto a sběr autor.
Obr. 2: Kvádrovitý krystal epidotu (22 x 17x10 mm) v asociaci s prehnitem, apofylitem a kalcitem. Vlastějovice 2011. Foto a sběr autor.
Obr. 3: Sloupcovité krystaly epidotu (největší 5,5x1,3 cm) na vzorku 9x6 cm, vyleptáno z kalcitu. Vlastějovice 1998. Foto a sběr autor.