Kadlec T., Doležal J. (2024): Dutinový pegmatit s krystaly záhnědy a dalšími minerály z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. - Minerál, 32, 4, 291-299. České Budějovice.
Činný, šestietážový kamenolom (firma Českomoravský štěrk, a.s.) je situován asi 1 km jv. od obce Pohled a 4 km v. od Havlíčkova Brodu. Rozkládá se na levém břehu řeky Sázavy mezi železniční tratí Havlíčkův Brod – Přibyslav a silnící Pohled – Dlouhá Ves. Z kamenolomu je v současnosti popsáno více jak 80 minerálních druhů, což jej řadí mezi významné naleziště v rámci České republiky. Lokalita je známá hlavně výskytem masivního sulfidického zrudnění, kontaminovaných pegmatitů, ultrabazických uzavřenin s reakčními lemy, scheelitového zrudnění nebo epigenetických výplní s krystaly kalcitu a zeolitů.
Po regionálně-geologické stránce náleží kamenolom a jeho okolí do východního pruhu pestré skupiny moldanubika Českého masivu v blízkosti východního okraje moldanubického plutonu. Charakteristické jsou různě intenzivně migmatitizované pararuly a hojná tělesa amfibolitů. Magmatické horniny jsou zastoupeny dvojslídným granitem a žílami aplitů a pegmatitů. Poměrně častým jevem jsou uzavřeniny ultrabazických hornin v pararulách. Hojné jsou žíly polymetalického zrudnění (sfalerit, pyrhotin, galenit, pyrit), které lze přiřadit k havlíčkobrodskému rudnímu revíru.
Předložený článek pojednává o nálezu dutinového pegmatitu, který byl otevřen odstřelem v dubnu 2023. Pegmatit poskytl na lokalitní poměry velmi kvalitní ukázky krystalů záhnědy a dalších zajímavých minerálů, jako je analcim, prehnit, bismutin nebo molybdenit. Během několika návštěv bylo získáno velké množství vzorků s krystaly záhnědy a dalšími níže popsanými minerály. Článek volně navazuje na výjimečný nález krystalického kalcitu, jenž pochází ze stejného lomového patra a časového období (Kadlec 2023). V blízké době budou z kamenolomu Pohled publikovány také další zajímavé nálezy, jako jsou například unikátní ukázky krystalického arzenopyritu, křemen – scheelitová žíla nebo pegmatit s krystaly muskovitu a fluoritu.
Kamenolom Pohled; stav květen 2023. Foto: T. Kadlec
Výskyty a mineralogie pegmatitů na lokalitě
Primitivní pegmatity jsou v kamenolomu hojné a pronikají hlavně dvojslídné pararuly a amfibolity. Tvoří jednoduchá deskovitá tělesa o mocnosti do 1,5 m nebo nepravidelná složitě se rozvětvující tělesa. Ojediněle byla sledována vnitřní zonalita pegmatitových jednotek. Jsou tvořené živci, křemenem, biotitem a ojediněle turmalínem, který se na lokalitě vyskytl na 6. lomovém patře v roce 2016 v podobě černých, značně chloritizovaných krystalů o délce až 20 cm a tloušťce 4 cm. Vzácné jsou až 10 cm velké agregáty černého turmalínu, který graficky srůstá s křemenem či K-živcem. (Kadlec 2017). V některých pegmatitech byla nalezená až centimetrová zrna světle zeleného až modrozeleného fluorapatitu (Welser a Záruba 2004).
Kadlec (2017) se zmiňuje o mladších výplních v pegmatitových dutinách, kde na krystaly křemene občas narůstají pyrit, pyrhotin, chlorit, kalcit a jemně vláknitý až tence sloupcovitý olivově zelený aktinolit, často postižený pyritizací. Kadlec et al. (2018) pojednává o dvou hydrotermálně alterovaných pegmatitech objevených v roce 2017, z nichž vedle základním minerálu uvádí prehnit, analcim, heulandit-Ca, klinochlor, bismutin, kalcit, fluorapatit, scheelit, allanit-Ce, pyrit, sfalerit a sádrovec.
Nově se podrobně kontaminovanými pegmatity a jejich minerály z kamenolomu Pohled zabýval Dolníček et al. (2020 a 2021). V první práci upřesnil chemismus v pegmatitech se vyskytujících minerálů; plagioklas odpovídá nejčastěji oligoklasu a vzácněji andezinu, K-živec ortoklasu, amfibol aktinolitu nebo občas magneziohornblendu, biotit flogopitu, starší chlorit klinochloru a mladší chamositu, apatit fluorapatitu až hydroxylapatitu a allanit alanitu-Ce. Z dalších minerálů uvádí křemen, titanit, ilmenit, rutil, anatas, prehnit, klinozoisit, zirkon, kalcit a granát s převahou grosulárové komponenty. V druhé práci se v rámci kontaminovaných pegmatitů zabýval výskytem sulfidů, prvků a jim příbuzným sloučeninám. Uvádí pyrit, sfalerit, pyrhotin, chalkopyrit, arzenopyrit, glaukodot, kobaltin, gersdorffit, löllingit, galenit, bismutin, joséit-A, joséit-B, ikunolit, eclarit, siegenit, violarit, grimmit a z prvků ryzí bismut. Vznik sulfidů a jim příbuzných minerálů v pegmatitech nepřisuzuje Dolníček et al. (2021) k vývoji pegmatitové taveniny, ale k postmagmatickým hydrotermálním alteracím provázející vznik polymetalických rudních žil. Jde podle něj o prostorový překryv výskytu pegmatitů a mladší hydrotermální rudní mineralizace.
Složitá pegmatitová žíla pronikající amfibolit na východní stěně nejspodnějšího patra s dominantní jednotkou světle růžových K-živců a dlouhými krystaly biotitu; stav červenec 2023. Foto: T. Kadlec
Popis nálezu
Popisovaný pegmatit byl obnažen poměrně rozsáhlým odstřelem na východní stěně nejspodnějšího patra v druhé polovině dubna 2023. Již před vlastním odstřelem bylo na stěně zastiženo několik pegmatitových žil, jenž měly zajímavou stavbu a mineralogii a daly se tak očekávat dobré mineralogické nálezy. Pegmatity pronikaly středně až drobně zrnitý černý amfibolit nebo migmatitizované pararuly s četnými uzavřeninami ultrabazických hornin. Pegmatity tvořily nepravidelná nahodile rozvětvená tělesa o mocnostech až 70 cm a délce 6 m. Vůči okolním horninám, které pronikaly diskordantně, měly poměrně ostré kontakty s nevýrazným biotitovým reakčním lemem. Na jejich vnitřní stavbě se podílela především značně hrubozrnná jednotka, ve které byly velmi vzácné až 10 cm polohy písmenkového pegmatitu. V centrálních partiích těles byly vyvinuty nepravidelně ploché křemenné polohy o rozměrech do 50 × 40 × 10 cm, na které byly vázány hojné dutiny s níže popsanými minerály. Pegmatity byly často postiženy mladší tektonikou v podobě drcených zón druhotně vyplněných kalcitem a ploch se striačním reliéfem.
Na stavbě pegmatitového tělesa se podílely především K-živce a křemen, v menší míře plagioklas a biotit. Dominantní ortoklas byl světle masově růžový až tmavě červený a tvořil hrubě štěpné agregáty o velikosti do 10 cm. Na jednotlivých krystalech bylo možné sledovat zákonité kontaktní srostlice. Místy byl ortoklas hydrotermálně zatlačován drobně krystalickou směsí prehnitu, kalcitu a klinochloru, do kterého často zarůstal hnědý titanit nebo byl ortoklas rekrystalizován. Křemen měl v pegmatitu a křemenných polohách světle šedavou barvu, v dutinách byl světle až tmavě záhnědový a místy téměř bezbarvý. Jeho krystaly dosahovaly výjimečně rozměrů až 7 × 3 cm, měly skelný lesk a krystalové plochy byly příčně mělce rýhované. Na některých plochách byly hojné otisky po tence tabulkovitém minerálu (pravděpodobně kalcitu). Biotit (flogopit) byl v pegmatitu hojný a nejčastěji zarůstal do ortoklasu. Měl tmavě hnědou barvu, místy se zlatavým nádechem. Jeho tence tabulkovité a dlouze protažené krystaly byly dlouhé až 15 cm a široké do 2 cm. Často byly značně alterované a zatlačované chloritem. Oligoklas tvořil ojedinělá až 1 cm velká nepravidelná zrna světle béžové barvy
Analcim byl v některých křemenných dutinách docela hojný a nejčastěji se vyskytoval spolu s prehnitem, se kterým narůstaly na záhnědový křemen. Jeho krystaly o velikosti do 5 mm tvořily drúzy až několik cm velké, měly bělavou barvu nebo byly téměř bezbarvé, skelný až perleťový lesk a tvar deltoidového čtyřiadvacetistěnu. Prehnit tvořil tence tabulkovité lehce nazelenalé až téměř čiré krystaly o rozměrech do 3 × 3 mm. Ty byly průsvitné až průhledné, měly skelný až perleťový lesk a nejčastěji byly seskupeny do hypoparalelních agregátů. Společně s analcimem a prehnitem se v několika drobných dutinkách vyskytl bismutin. Jeho tence stébelnaté až vlasovité podélně hluboce rýhované krystalky dosahovaly délky do 1 cm. Nejtenčí z nich byly esovitě zprohýbané. Měly mosazně žlutou barvu a kovový lesk. Velmi vzácný byl heulandit-Ca, který tvořil 1 mm velké perleťově lesklé krystalky narůstající krystaly křemene v asociaci s prehnitem. V hojných dutinách vedle křemene a případně kalcitu dominoval klinochlor. Měl šedozelenou, tmavě zelenou až černozelenou barvu, matný až perleťový lesk a vytvářel kulovité radiálně paprsčité agregáty o velikosti v průměru do 3 mm, které byly složeny z drobných šupinkovitých krystalů. Na vzorcích se vyskytovaly tři generace. Nejstarší se vyskytla v dutinách K-živců. Klinochlor II narůstal na krystaly křemene a kalcitu, nejmladší klinochlor III byl velmi drobně krystalický až jemně zrnitý, měl světle olivovou barvu a zcela vyplňoval některé křemenné dutiny. Titanit byl poměrně běžným minerálem a vždy asocioval hlavně s klinochlorem I a adulárem. V dutinách tvořil klínovitě čočkovité krystaly o velikosti do 5 mm. Ty měly světle až tmavě hnědou místy oranžově hnědou barvu, vysoký lesk a krystalové plochy mělce rýhované. Vzácné krystalky aduláru (odrůda K-živce) měly klasický tvar podle [110] a [101], na plochách byly rýhované se skelným až matným lesk. Jejich barva byl světle šedobílá až žlutohnědá, velikost dosahovala 3 mm. Některé krystaly spolu paralelně srůstaly. V dutinách byl běžný kalcit, který tvořil velmi tence tabulkovité krystaly o velikosti až 5 cm (tzv. papírový kalcit). Kalcity na sebe paralelně narůstaly a měly bělavou barvu.
V pegmatitové žíle byly dále akcesoricky zastoupeny allanit-Ce, fluorapatit a zirkon. Allanit-Ce byl nalezen na několika vzorcích, kde jeho smolně lesklá hnědočerná zrna o velikosti do 7 mm zarůstala do křemenu. Zrna kolem sebe měla typický pleochroický dvůrek, způsobený metamiktním rozpadem allanitu-Ce. Některá zrna allanitu-Ce byla z části nahrazena hnědobéžovou masou mladších blíže neidentifikovaných minerálů. V těsné blízkosti allanitu-Ce byly tlustě soudečkovité krystalky pravděpodobně zirkonu. Byly veliké do 1 mm a měly šedozelenou barvu se smolným leskem a v krátkovlnném UV světle měly světle žlutou barvu. Také vykazovaly metamiktní rozpad. Fluorapatit se vyskytoval v pegmatitu poměrně vzácně. V šedavém křemenu tvořil nepravidelná zrnka nebo vzácně tlustě sloupcovité krystaly o délce do 11 mm. Měl světle zelenkavou barvu, mastný až skelný lesk a v krátkovlnném UV světle vykazoval žlutobělavou luminiscenci.
V pegmatitu bylo poměrně hojně zastoupeno sulfidické zrudnění reprezentované pyritem, pyrhotinem, sfaleritem, molybdenitem, chalkopyritem a arzenopyritem a výše již zmíněném bismutinem. Nejběžnější z nich byl pyrit. Drobné krystalky pyritu velikosti do 5 mm byly světle mosazně žluté s kovovým leskem a narůstaly na křemen, klinochlor nebo prehnit. Měly tvar krychle nebo vzácně pětiúhelníkového dvanáctistěnu; některé krychlové krystaly byly dlouze protaženy do tence sloupcovitých, až 5 mm dlouhých čtyřbokých tvarů. Pyrit také tvořil nepravidelné hrubě štěpné agregáty o velikosti do 3 cm, které zarůstaly do křemene společně se sfaleritem. Pyrhotin byl méně hojný a vyskytoval se v podobě světle tombakově hnědých, dobře štěpných agregátů v průměru kolem 1 cm. Měl kovový lesk, některá jeho zrna měla silné náběhové barvy a nejčastěji srůstal se sfaleritem a chalkopyritem. Sfalerit tvořil vysoce kovově lesklá nepravidelná zrna o velikosti do 1 cm a zarůstal do křemene a K-živce. Lokálně poměrně hojný byl molybdenit, jehož šestiboké tence tabulkovité krystalky o velikosti do 5 mm zarůstaly v blízkosti dutin do křemene nebo vzácně nasedaly na přímo krystaly křemene. Měly typickou šedou barvu s modrým nádechem a často byly seskupeny do růžicovitých agregátů. Vzácný chalkopyrit asocioval se sfaleritem, měl tmavě mosazně žlutou barvu a tvořil drobné několik mm velké nepravidelné agregáty. Arzenopyrit vytvářel kosočtverečné nebo krátce sloupcovité krystalky, které byly na plochách výrazně rýhované a až 3 mm velké. Měly ocelově šedou barvu s odstínem do žluté a kovový lesk. Do pyrhotinu v okrajových částech pegmatitu zarůstaly společně s kalcitem zonálně zbarvené kubické krystaly fluoritu. Měly modrofialovou barvu, byly až 1 cm veliké a místy značně rozpadavé.
Nálezový stav drúzy krystalů záhnědy, duben 2023; rozměry vzorku: 14 × 9,5 cm. Foto: T. Kadlec
Ze sutě právě vytažená ukázka krystalů záhnědy s klinochlorem a kalcitem, duben 2023; rozměry vzorku: 23 × 12,5 cm. Foto: T. Kadlec
Krystal křemene se světle zeleným klinochlorem; rozměry krystalu: 4 × 1,5 cm. Foto: T. Kadlec
Bohatá drúza záhněd z části porostlá klinochlorem a kalcitem; rozměry vzorku: 23 × 12,5 cm. Foto: T. Kadlec
Drúza světle hnědých krystalů záhnědy o délce až 3 cm; rozměry vzorku: 15 × 10,5 cm. Foto: T. Kadlec
Detail krystalu záhnědy obrůstaného tabulkovitým kalcitem; rozměry krystalu: 4 × 2,5 cm. Foto: T. Kadlec
Srůst několika krystalů záhnědy; rozměry vzorku: 7,5 × 16 cm. Foto: T. Kadlec
Krystaly analcimu s kalcitem a klinochlorem v dutině pegmatitu; šířka záběru: 44 mm. Foto: T. Kadlec
Shrnutí a závěr
Popisovaný nález dutinového pegmatitu patří mezi lokalitně významné výskyty, a to jak rozměry dutin a kvalitou vzorků, tak velikostmi a množstvím nalezených ukázek. Pegmatit prodělal poměrně složitý vývoj, na což poukazuje seznam v něm zjištěných minerálů (22): adulár, allanit-Ce, analcim, arzenopyrit, bismutin, flogopit, fluorapatit, fluorit, heulandit-Ca, chalkopyrit, kalcit, klinochlor, křemen, molybdenit, oligoklas, ortoklas, prehnit, pyrhotin, pyrit, sfalerit, titanit, zirkon. Na vývoji se podílely magmatické (ortoklas, křemen, biotit), kontaminační (např. biotit, allanit-Ce) a hydrotermální procesy – alterace a alpská parageneze (např. klinochlor, prehnit, kalcit, křemen, analcim, titanit, pyrit). Podle klasifikace Bernarda et al. (1981) lze hydrotermální alpskou paragenezi přiřadit k asociaci typu B, která je také typická pro pegmatity. Fišera (2000) uvádí že na puklinách v žulovém (pegmatitovém) prostředí nejčastěji jako první krystalizuje křemen, pak následuje adulár, kalcit, prehnit a další. Na projevy alpské parageneze v pegmatitu také poukazují časté alterace K-živců v blízkosti trhlin (dutin); hydrotermální metamorfóza (Novák 2008).
Dále došlo k překryvu pegmatitu hydrotermální sulfidickou mineralizací (např. pyrit, pyrhotin, sfalerit, chalkopyrit, arzenopyrit). Vlastní pegmatity jsou totiž horniny, ve kterých dochází často ke křehkým deformacím – vznik trhlin a puklin, a to je ideální prostředí pro souběh těchto procesů a vznik minerálů pro pegmatity málo typických až vzácných. Vliv na mineralogii pegmatitu má také charakter okolních hornin, jejichž chemismus může definovat nově vzniklé minerály během vývoje pegmatitového prostředí (kontaminace, alpská parageneze). Scheelitová mineralizace, která je v pohledském kamenolomu běžná, nebyla UV zkouškou v pegmatitu zjištěna.
Lokalita je činným kamenolomem s kamerovým zabezpečením, do kterého je vstup možný pouze se svolením jeho vedení. V případě zájmu o nalezené minerály pro podrobnější mineralogické studium či doplnění sbírek kontaktujte prvního autora. Aktuální nálezy z lokality lze sledovat také na www.mineralogist.cz.
Literatura
Bernard J. H., Čech F., Davidová Š., Dudek A., Fediuk F., Hovorka D., Kettner R., Koděra M., Kopecký L., Němec D., Paděra K., Petránek J., Sekanina J., Staněk J., Šímová M. (1981): Mineralogie Československa. – Academia, Praha.
Dolníček Z., Malý K., Ulmanová J., Havlíček J., Vrtiška L. (2020): Minerály kontaminovaných granitových pegmatitů z lomu Pohled u Havlíčkova Brodu (moldanubikum), část I: oxidy, karbonáty, silikáty a fosfáty. – Bull. mineral. -petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 28, 1.
Dolníček Z., Ulmanová J., Malý K., Havlíček J., Sejkora J. (2021): Minerály kontaminovaných granitových pegmatitů z lomu Pohled u Havlíčkova Brodu (moldanubikum), část II: prvky a sulfidy. – Bull. mineral. -petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 29, 1.
Fišera M. (2000): Alpská parageneze – klasifikace, typy a naleziště v České republice. – Bull. mineral. -petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha), 8, 23–37.
Kadlec T. (2017): Žíla alpského typu s krystalickým arzenopyritem, scheelitem a Ti – minerály z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 23, 4, 353-360, České Budějovice.
Kadlec T. (2023): Nález kalcitové dutiny z kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 31, České Budějovice.
Kadlec T., Venclík V., Pauliš P. (2018): Nález zeolitů a doprovodné mineralizace z žil alpského typu a hydrotermálně alterovaných pegmatitů v kamenolomu Pohled u Havlíčkova Brodu. – Minerál, 24, 2, České Budějovice.
Novák M. (2008): Alpská parageneze. – Minerál, 16, 4, 291-295, České Budějovice.
Welser P., Záruba J. (2004): Biotitický pegmatit s fluorapatitem od Pohledu u Havlíčkova Brodu. – Bull. mineral. -petrolog. Odd. Nár. Muz., 12, 216–219, Praha.