Kadlec T. (2023): Minerály desilikovaných pegmatitů z kamenolomu Bernartice. - Minerál, 31, 6, 515-524, České Budějovice.
Rozsáhlý kamenolom leží na levém břehu vodní nádrže Švihov v blízkosti malé obce Bernartice vzdálené se asi 5 km sz. od Dolních Kralovic a 7 km j. od Zruče nad Sázavou. Na ložisku byl původně Správou okresních silnic bývalého okresu Ledeč nad Sázavou těžen kámen pro údržbu silnic. V roce 1939 byl založen nový kamenolom, který byl po II. světové válce ve vlastnictví Státní silniční správy v Čáslavi (Vavřínová 1950). V roce 1950 byl provoz kamenolomu zastaven a zařízení demontováno. Během let 1967 a 1968 byl v této oblasti proveden nový geologický průzkum a tato lokalita byla zařazena mezi ložiska vhodná k těžbě. O opětovném otevření ložiska a zahájení těžby se začalo uvažovat v roce 1971 v souvislosti s výstavbou dálnice D1. Státní podnik Severokámen Liberec o rok později zahájil na ložisku těžbu (Rybařík 1972). Od roku 1975 byl kamenolom Bernartice ve správě těžební organizace Středočeské kamenolomy a štěrkopískovny n. p. Praha. Tento státní podnik byl po roce 1989 přetransformován na Středokámen Praha. V roce 1992 získala lom do pronájmu firma Terobet. Během roku 1994 proběhla privatizace, ve které získala kamenolom Bernartice soukromá firma SHB s.r.o., která zde těží drcené kamenivo do současnosti. V dnešní době má kamenolom 4 etáže a těžba probíhá na 3. a 4. z nich (počítáno od shora).
Předložený článek shrnuje poznatky z dlouholetého pozorování výskytů pegmatitů na lokalitě. Hlavním předmětem je popis tří pegmatitových žil a jejich dutinových mineralizací. Žíly byly pro lepší přehlednost označeny od Z k V jako pegmatit Ber I – Ber III. Popisované nálezy pocházejí z let 2009–2023.
Geologie a petrografie
Z regionálně–geologického hlediska patří ložisko a jeho okolí k pestré sérii české větve moldanubika, které je tvořeno sillimaniticko–biotitickými a biotitickými pararulami. Někdy obsahují tyto pararuly konformní vložky serpentinitů, eklogitů, amfibolitů, ortorul, erlanů a kvarcitů. Výjimečné postavení mezi těmito vložkami zaujímá těleso serpentinitu, které se nachází severně od Bernartic a ve kterém je založen kamenolom. Jde o největší serpentinitové těleso na české straně Českomoravské vrchoviny. Serpentinitový peň jenž je konkordantně uložený v pararulách zhruba mezi údolím Želivky a Borovského potoka, protažený ve směru zhruba V–Z, je asi 3,5 km dlouhý a maximálně 800 m široký (Beneš et al. 1963). Těleso kromě serpentinitu obsahuje asi 250 m dlouhou polohu eklogitu oválného tvaru, z níž byl těžen v malém lůmku kámen pro výstavbu dálnice na počátku 2. světové války. V sousedství byl zjištěn i amfibolit.
Petrograficky byl serpentinit studován v minulosti Kratochvílem (1947). Makroskopicky se jedná o zelenošedou horninu s vnitřní smyčkovou strukturou, tvořenou relikty olivínu a tremolitem. Akcesorickými součástmi jsou magnetit, picotit (Cr bohatý hercynit) a chlorit. Na stavbě horniny se dále podílejí značnou měrou minerály serpentinové skupiny (antigorit a chryzotil). Vlastní ložisko tvoří jižní část serpentinitového tělesa, kde naprosto převládá zelenočerný jemnozrnný serpentinit vzniklý metamorfózou ultrabazické vyvřeliny. Kadlec (2019) uvádí ze serpentinitového tělesa výskyt amfibolů, jenž byl zastižen při těžbě zářezu během modernizaci dálnice D1. V těsné blízkosti pegmatitového tělesa se vyskytla až 4 × 2 m velká poloha hrubě krystalického a světle zeleného až pistáciové zbarveného aktinolitu. Pegmatit byl lemován jehlicovitými až vláknitými krystaly tremolitu, které byly sdružených do snopkovitých agregátů o délce do 3 cm. V přípovrchových partiích serpentinit často velmi značně zvětrává za vzniku velkých kulovitých až laločnatých konkrecí opálu. V červnu 2011 byly nalezeny až 70 × 30 × 25 cm velké opály šedohnědé, šedožluté, šedobílé až vzácně lahvově zelené barvy (Pauliš et al. 2011).
Mineralogie puklin
Typickým znakem pro místní serpentinity jsou hojné žíly křídově bílého magnezitu. Mocnost těchto žil se pohybuje od několika mm do 40 cm. V minulosti také probíhala pokusná povrchová těžba magnezitu v údolí Sedlického potoka a řeky Želivky, která však byla neúspěšná. Spolu s magnezitem se na žilách objevují bělavé hmoty SiO2 (opál). Kratochvíl (in Tuček 1963) popsal žilku magnezitu s povlakem α-cristobalitu (patrně tzv. cristobalitový opál). Z dalších minerálů uvádí Tuček (1963) z puklin místních serpentinitů dolomit, klinochlor, tremolit a mastek.
Pauliš et al. (2010) popisuje ze severní strany příjezdové cesty na nejspodnější patro 10 až 25 cm mocnou žilnou strukturu tvořenou převážně světle béžovým dolomitem s lokálními nahromaděními málo běžného huntitu. Ten tvořil křídově bílé, měkké a rozpadavé práškovité až celistvé agregáty o rozměrech až 5 × 10 cm. Huntit vznikl přeměnou dolomitu.
Z puklin serpentinitu na nejspodnějším patře kamenolomu popisuje Vrtiška (2019) souvislé krystalické kůry vzácného hydromagnezitu, který tvořil až 2,5 mm velké polokulovité agregáty složené z bílých jehlicovitých až lupenitých perleťově lesklých krystalů nebo čiré podélně rýhované ploché krystaly do velikosti 1 mm.
V lednu 2019 byly u paty jižní stěny třetího patra nalezeny autorem článku hojné pukliny SZ-JV směru se sklonem 85° k SV a délky více než 15 m. Stěny puklin pokrývala souvislá vrstva chalcedonu, jejíž mocnost dosahovala až 1 cm. Chalcedon byl bezbarvý, šedý, šedomodrý až šedočervený. Povrch chalcedonu byl laločnatý s hojnými kulovitými výběžky. Vzácně byl chalcedon porostlý drobnými krystalky křišťálu. Podobné nálezy také pochází z období 2007-2011.
Popis nálezů
V kamenolomu byly za posledních 20 let těžbou zastiženy minimálně 3 poměrné mohutné pegmatitové žíly. Jejich mocnosti se pohybují od 30 do 120 cm a délky dosahují více než 220 m. Mají shodný téměř S–J směr a sklon většinou 50–60° k V. Nevykazují žádnou vnitřní zonalitu, kromě nahromadění biotitu, mastku a vzácněji magnezitu na ostrých kontaktech se serpentinitem. Časté jsou drobné dutiny po vylouženém křemenu (desilikace). Výjimku představuje severní část pegmatitu 3, kde byla pozorována v místě naduření žíly od okraje do středu nápadná zonalita: biotitický kontaktní lem (5 cm) – středně zrnitý plagioklas s hojným turmalínem a akcesorickým apatitem a granátem (30 cm) – hrubozrnný až blokový plagioklas s muskovitem (20 cm) – volné dutiny s krystaly plagioklasu, turmalínu a granátu porostlé sukcesně nejmladšími zeolity a chalcedonem.
Jedná se o desilikované hydrotermálně alterované pegmatity s poměrně jednoduchým mineralogickým složením. Vedle dominantního plagioklasu oligoklasového složení obsahují akcesoricky až 2 cm velká nepravidelná šedozelená zrna fluorapatitu, tlustě sloupcovité hnědočerné až 4 cm dlouhé krystaly dravitu (s 30 % skorylové komponenty), hrubě lupenitý hnědočerný biotit a muskovit v tabulkách až 5 cm velkých soustředěných do centrálních partií polohy pegmatitu. K nejzajímavějším akcesoriím patří až 1 cm velké nedokonale omezené krystaly a zrna fialově červeného granátu, jehož složení odpovídá spessartin – almandinu (MnO : FeO = 2 : 1) s nepatrnou příměsí pyropové složky (kolem 3 %). Fluorapatit obsahuje malý podíl MnO (1,5 hmot. %) a muskovit příměsi MgO, Na2O a FeO (Pauliš et al. 2011).
Pegmatit Ber I je možné pozorovat v západní části 3. patra a na začátku příjezdové cesty na nejspodnější 4. patro. V letech 2010-2011 (výskyt A) byly na puklinách a v dutinách tohoto pegmatitu hojné zeolity, a to chabazit a natrolit. Chabazit tvořil bílé až čiré, skelně lesklé až 4 mm velké klencové, krychli blízké krystaly porůstající v hojném měřítku pukliny pegmatitu. V krátkovlnném UV světle má chabazit světle zelenkavou barvu a chemismem odpovídá chabazitu-Ca s poměrně vysokým obsahem BaO (4,5 hm. %). Spolu s ním se vyskytovaly světle šedé až křídově bílé jehlicovité krystaly, dosahující délky cca 10 mm, které jsou složením blízké natrolitu. Krystaly tohoto zeolitu jsou většinou korodované a zčásti paramorfované opálu podobnou hmotou. Natrolit je starší než chabazit, jehož drobné krystalky ho na některých místech porůstají. Vzhledem k tomu, že ve zjištěném chemickém složení je v kationtové části zastoupen v podstatě pouze hořčík, je zřejmé, že popisovaná fáze odpovídá natrolitu pouze strukturně a vzhledově. Původní natrolitová hmota byla z převážné části nahrazena hořečnatou substancí, jejíž zdroj je třeba hledat v následném vzniku dolomit – huntitové výplně na totožné tektonicky porušené zóně společně s pegmatitem (Pauliš et al. 2010, 2011).
V květnu 2019 (výskyt B) byla těžbou na 3. patře obnažena na pegmatitu Ber I partie s četnými dutinami, které poskytly zajímavé ukázky chalcedonu. Pegmatit o mocnosti 80 cm zde pronikal značně alterovaný zelenočerný jemnozrnný serpentinit. Na kontaktu pegmatitu s okolní horninou byl vyvinut až 10 cm mocný reakční lem tvořený vláknitým amfibolem a minerálem podobným mastku. V dutinách o rozměrech až 8 × 8 × 5 cm tvořil starší, šedožlutý chalcedon I červíkovité agregáty o délce až 20 mm, které se vzájemně proplétaly a narůstaly jako stalaktity na povrch pegmatitových dutin, který byl také potažen tenkou ledvinitou vrstvičkou chalcedonu. Na chalcedon I narůstaly několik mm velké agregáty světle šedavého dendritického chalcedonu II.
Téměř na totožném místě jako byl výskyt chalcedonu, byly v dubnu 2023 objeveny v pegmatitu hojné pukliny s estetickými ukázkami krystalického magnezitu (výskyt B). Centrální partie silně alterovaného pegmatitu protínalo několik souběžných puklin o mocnosti kolem 1 cm. Stěny puklin byly potaženy tenkou vrstvou šedavého chalcedonu. Světle béžový až nažloutlý magnezit narůstal na chalcedon a tvořil až 8 mm velké kulovité agregáty složené z nízce klencovitých krystalů. Agregáty magnezitu byly buď jednotlivé nebo spojené do celistvých kůr, které místy tvořily perimorfózy pravděpodobně po skalenoedrických krystalech kalcitu.
Pegmatit Ber II je momentálně již nedostupný, protože byl v roce 2011 zcela odtěžen (výskyt C). Jednalo se téměř subhorizontální těleso desilikovaného granátického pegmatitu o mocnosti 20–40 cm a délce 50 m. Kontakt mezi pegmatitem a okolním serpentinitem byl vyplněn celistvou bělavou hmotou, místy charakterizovaná "karfiolovitým" vývojem, tvořená bílým kryptokrystalickým magnezitem. Na stavbě pegmatitu se podílel oligoklas, fluorapatit, dravit, biotit a spessartin. V pegmatitu byly místy hojné dutiny o velikosti do několika cm, ve který se běžně vyskytovaly dlouze tence stébelnaté krystaly natrolitu, seskupené do radiálně paprsčitých agregátů. V dutinách byly vzácně až 1 cm velké krystalovými plochami dokonale omezené šedobílé oligoklasy a 1 cm dlouhé krystaly hnědočerného dravitu.
Pegmatit Ber III je obnažen ve východní části prvního a druhého patra kamenolomu (výskyt D). Má směr S–J, sklon 50° k V a mocnost asi 70 cm. Jedná se o turmalinický pegmatit se vzácným granátem a překvapivě hojným muskovitem, který poskytl zatím nejlepší ukázky natrolitu z lokality. Na kontaktu pegmatitu s okolním serpentinitem je vyvinuta několik cm mocná zóna hrubě krystalického tmavě hnědého biotitu. Pegmatit obsahuje poměrné hojné dutiny o velikosti až 10 cm, ve kterých dominují křídově bílé až lehce nažloutlé tlustě tabulkovité krystaly oligoklasu o rozměrech až 3 × 3 × 2 cm. Spolu s oligoklasem byly nalezeny až 2 cm dlouhé tlustě sloupcovité hnědočerné dravity, které narůstaly kolmo na stěny dutin a často byly značně alterovány. Povrchy krystalů oligoklasu a dravitu byly potaženy až 5 mm mocnou vrstvičkou bělavého chalcedonu. Natrolit narůstal na chalcedon a tvořil až 15 mm velké tence stébelnaté až jehlicovité krystaly seskupené radiálně paprsčitých agregátů. Na krystalech natrolitu byly hojné nízce klencovité dolomity do 2 mm velikosti. Měly světle béžovou barvu a stejně jako natrolit je potahovala tenká slupka chalcedonu. Některé dutiny zcela vyplňovala jemně práškovitá a křídově bílá hmota, jejíž chemismus nebyl studován.
Během popisovaného období byly dále v kamenolomu nalezeny velké ukázky lasturnatě štěpného celistvého magnezitu, až 60 cm velké oválné hlízy opálu, žilky jemně vláknitého chryzotilu, tlustě stébelnaté krystaly šedozeleného tremolitu nebo lahvově zelený antigorit.
Závěr
Bernartice představují unikátní lokalitu nejen v rámci České republiky, kde je možné studovat geologii a mineralogii desilikovaných hydrotermálně alterovaných pegmatitů pronikajících serpentinit.
Z kamenolomu Bernartice jsou doposud popsány tyto minerály (28): aktinolit, almandin, andezín, antigorit, biotit, dolomit, enstatit, fluorapatit, hercynit, huntit, hydromagnezit, chabazit-Ca, chalcedon, chryzotil, klinochlor, křemen, magnetit, magnezit, mastek, muskovit, natrolit, oligoklas, olivín, opál, pyrop, spessartin, tremolit a wad.
Lokalita je činný kamenolom, jehož návštěvu si je nutné předem domluvit s majitelem. Vstup bez povolení je zakázán.
Aktuální nálezy z bernartického kamenolomu jsou pravidelně zveřejňovány také na webových stránkách www.mineralogist.cz. V případě zájmu o nalezené minerály pegmatitů pro podrobnější mineralogické studium či doplnění sbírek kontaktujte autora.
Kamenolom Bernartice s popisovanými pegmatity: 1 – pegmatit Ber I, 2 – pegmatit Ber II, 3 – pegmatit Ber III a jednotlivými výskyty (oranžové A−D). Zdroj mapy: www.ags.cuzk.cz
Pohled od Z na kamenolom s vyznačenými výskyty pegmatitových žil; duben 2023. Foto: T. Kadlec
Tence sloupcovité krystaly natrolitu na puklině pegmatitu Ber I (výskyt A), šířka záběru: 15 mm. Foto: T. Kadlec
Klencovité krystaly Ba bohatého chabazitu-Ca na natrolitu z pegmatitu Ber I (výskyt A), šířka záběru: 11 mm. Foto: T. Kadlec
Téměř čiré krystaly chabazitu-Ca narůstající na pegmatit Ber I (výskyt A), šířka záběru: 12 mm. Foto: T. Kadlec
Hroznovitý agregát dendritického opálu, pegmatit Ber I (výskyt B), šířka záběru: 11 mm. Foto: T. Kadlec
Dendritický opál, pegmatit Ber I (výskyt B), šířka záběru: 9 mm. Foto: T. Kadlec
Kořenovitý agregát chalcedonu, pegmatit Ber I (výskyt B), šířka záběru: 20 mm. Foto: T. Kadlec
Červíkovitý agregát chalcedonu, pegmatit Ber I (výskyt B), šířka záběru: 13 mm. Foto: T. Kadlec
Kulovité agregáty krystalů magnezitu na puklině pegmatitu Ber I (výskyt B), šířka záběru: 20 mm. Foto: T. Kadlec
Kulovité agregáty krystalů magnezitu na puklině pegmatitu Ber I (výskyt B), šířka záběru: 53 mm. Foto: T. Kadlec
Natrolit, dolomit a chalcedon v dutině pegmatitu Ber III (výskyt D), šířka záběru: 14 mm. Foto: T. Kadlec
Jehlicovité krystaly natrolitu a nízce klencovité krystaly dolomitu na puklině hydrotermálně alterovaného pegmatitu Ber III (výskyt D), šířka záběru: 16 mm. Foto: T. Kadlec
Radiálně paprsčitý agregát krystalů natrolitu, pegmatit Ber III (výskyt D), šířka záběru: 13 mm. Foto: T. Kadlec
Literatura
Beneš K. et al. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M-33-XXII Jihlava. − Geofond, Praha.
Kadlec T. (2019): Nález amfibolů v dálničním zářezu u Bernartic. − Minerál, 27, 6, 514-516. České Budějovice.
Kratochvíl F. (1947): Příspěvek k petrografii českého krystalinika. − Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 14, 449-536. Praha.
Pauliš P., Kadlec T., Jebavá I., Civiš S., Smutný Z. (2011): Mineralogie kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic. − Minerál, 19, 6, 492-500, České Budějovice.
Pauliš P., Veselovský F., Kadlec T., Franc J. (2010): Huntit z kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic (Česká republika). − Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz. (Praha) 18/1, 85-88.
Rybařík V. (1972): Závěrečná zpráva Bernartice. − MS Geoindustria Jihlava.
Tuček K. (1963): Poznámky k některým novým nálezům pyroxenů. − Čas. Mineral. Geol., 8, 4, 385-391, Praha.
Vavřínová M. (1950): Soupis lomů ČSR, č. 38, okres Ledeč nad Sázavou. − Vědecko-technické nakladatelství, Praha.
Vrtiška L. (2019): Hydromagnezit z hadcového lomu Bernartice. − Minerál, 27, 5, 448-451. České Budějovice.