Kadlec T. (2024): Berylové pegmatity nedaleko Řendějova u Zruče nad Sázavou. – Minerál, 32, 6, 528-536, České Budějovice.
Obec Řendějov se rozkládá 3 km sz. od Zruče nad Sázavou. Po geologické stránce přísluší širší okolí obce do pestré skupiny moldanubické oblasti, kde převažují biotitické nebo sillimanit-biotitické pararuly s tělesy muskovit-biotitických ortorul, mramorů, skarnů, erlanů, amfibolitů, žilných granitů a kvarcitů. Dominantní postavení zaujímá těleso dvojslídné ortoruly o délce 4,5 km a šířce až 620 m, táhnoucí se od obce Zliv, přes osadu Brandýs směrem k východu jižně pod Řendějov (Mísař et al. 1983, Drahota et al. 2000).
První beryl-columbitový pegmatit u Řendějova nalezl během geologického mapování v roce 2000 doc. Mgr. Petr Drahota, Ph.D. z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Drahota 2001). Pegmatit byl zastižen v několika balvanech v údolí bezejmenného potůčku, který proniká místní ortoruly. Primární výchoz pegmatitové žíly se autorovy nálezu nepodařilo zastihnout. Z pegmatitu uvádí křemen, ortoklas a mikroklin často zatlačovaný albitem (cleavelanditem), muskovit, černý turmalín a spessartinový granát. Z akcesorií popisuje columbit-(Fe) a columbit-(Mn) doprovázené vzácným ixiolitem, rutilem a anatasem, kasiterit v zrnech až 3 cm velkých, vzácný andalusit, modrozelený apatit a až 5 × 2 cm velké krystaly berylu často zatlačované drobnými krystalky bertranditu. Dále popisuje běžný arzenopyrit a löllingit, které tvoří až 1 cm dlouhá zrna světle stříbřité barvy. Tyto sulfidy jsou často zatlačovány mladším arzeniosideritem, farmakosideritem, skoroditem a vzácným arsenolitem.
Předložený článek shrnuje nálezy, které byly zaznamenány během mineralogické prospekce výše zmíněného pegmatitu a širšího okolí od roku 2013 po současnost. Pro lepší orientaci byl „Drahotův pegmatit“ označen v rámci výzkumu jako pegREN I, jelikož byl autorem tohoto článku v oblasti nalezen další berylový pegmatit pegREN II.
Popis nálezů
Pegmatit pegREN I
Lokalita s výskytem pegmatitu pegREN I se nalézá na pravém břehu bezejmenného potůčku (asi 50 m pod pramenem), který je levostranným přítokem Čestínského potoka. Oblast se nazývá V rovinách, rozkládá se přibližně 1 km z. od Řendějova a je tvořena muskovit–biotitickou ortorulou. Během výkopových prací se nepodařilo zastihnout primární výchoz pegmatitu, všechny nálezy pocházejí ze svahového materiálu tvořeného úlomky pegmatitu o velikosti až 40 cm. Z nalezených typů pegmatitového materiálu lze usuzovat, že se jedná o žílu s dobře vyvinutou zonální stavbou. Lze rozlišit tyto pegmatitové jednotky: 1) středně až hrubě zrnitá s hojným granátem, drobným turmalínem a vzácným biotitem, 2) hrubá až bloková s velkými masově červenými K-živci a podružným křemenem, 3) písmenkový pegmatit, 4) hnědorůžové K-živce zatlačované modrým cleavelanditem s muskovitem, berylem a elbaitem, 5) křemenná jádra s berylem a 6) drobné dutiny s krystaly albitu, křemenu a fluorapatitu. Ukázku kontaktu s okolní ortorulou se nepodařilo nalézt.
Křemen je většinou šedavý až slabě záhnědový a tvoří v pegmatitu nepravidelné agregáty až několik cm velké nebo drobná křemenná jádra o rozměrech do 20 × 20 cm. Nejhojnějším minerálem pegmatitu jsou K-živce (ortoklas a mikroklin). Vytvářejí hypautomorfně omezená hrubě štěpná zrna světle narůžovělé, masově červené nebo tmavě hnědorůžové barvy o velikosti až 7 cm. V centrálních partiích pegmatitu jsou velmi často K-živce po obvodu zatlačovány tabulkovitým světle namodralým cleavelanditem (var. albitu), jehož krystaly spolu paralelně srůstají. Především na partie hnědorůžových K-živců je vázaný výskyt muskovitu, který vytváří tence tabulkovité perleťově lesklé krystaly o velikosti až 8 cm. Biotit je v pegmatitu vzácný a vyskytuje se hlavně v okrajové jednotce v asociaci s granátem a turmalínem. Tvoří dlouze protažené tabulkovité krystaly o délce do 4 cm a je často značně alterovaný, což má za následek jeho zlatavou barvu. Granát odpovídá svým složením almandin-spessartinu. Jeho krystaly o velikosti do 4 mm mají tmavě červenou až hnědočervenou barvu, tvar tetragontrioktaedru a sdružují se v pegmatitu do plochých vrstev o tloušťce kolem 1 cm. Fluorapatit tvoří nepravidelná, tmavě zelená zrna o velikosti do 1 cm. Turmalín je v pegmatitu přítomen ve dvou formách. Společně s granátem se vyskytuje černý skoryl, tvořící maximálně 1 cm dlouhé krystaly tence sloupcovitého habitu. V hrubě štěpných K-živcích zatlačovaných cleavelanditem s muskovitem byly objeveny až 5 cm velké tlustě prizmatické krystaly černého skorylu lemované zeleným elbaitem.
Beryl se soustředí hlavně na partie s hojným muskovitem a hnědorůžovými K-živci. Nejčastěji je světle žlutozelený a neprůhledný, vzácně žlutavý a téměř průhledný. Krystaly berylu jsou sloupcovité, šestiboké a matné, na krystalových plochách skelně lesklé. Dosahují velikosti až 6 × 1,5 cm, byly ale nalezeny šestiboké průřezy krystalů o průměru až 3,5 cm. Velmi často je beryl přeměněn na mladší bertrandit, který tvoří v dutinách po berylu tlustě tabulkovité krystalky o velikosti kolem 1 mm. Je bezbarvý nebo lehce nažloutlý, má skelný lesk a sdružuje se do členitých krystalických agregátů. V berylu nebo jeho blízkém okolí se vyskytuje hojný columbit-(Fe). Jeho černé, tence tabulkovité a kovově lesklé krystaly mají rozměry až 10 × 1 mm. Občas zůstává columbit-(Fe) reliktně v mladším bertranditu.
Do K-živců a křemenu zarůstají izometrické agregáty stříbřitého löllingitu nebo arzenopyritu o průměru kolem 5 mm. Jsou zatlačovány mladšími minerály (pravděpodobně skoroditem a farmakosideritem). V drobných dutinách se velmi vzácně vyskytují krystaly albitu, křemenu a světle fialového fluorapatitu, který tvoří šestiboké, dlouze prizmatické krystaly o délce do 5 mm. Fluorapatit vzácně porůstá blíže neurčený, světle žlutý minerál chalcedonového vzhledu. Kasiterit a andalusit, který uvádí Drahota (2001), nebyly v pegmatitu nalezeny.
Pegmatit pegREN II
Pegmatit pegREN II je situován 220 m po proudu potůčku od výskytu pegREN I. Nalezený suťový materiál je velmi podobný vzorkům z pegmatitu pegREN I. Ani u tohoto nálezu se však nepodařilo autorovi zastihnout primární výskyt pegmatitové žíly. Vedle běžného křemenu, K-živců, albitu, muskovitu a skorylu je přítomen vzácný biotit, granát a fluorapatit, který tvoří až 3 mm velké světle zelené krystalky v dutinách.
Silně alterovaný beryl tvoří žlutavé šestiboké sloupce o rozměrech až 5 × 2 × 2 cm se zarostlým columbitem-(Fe). Časté jsou dutiny po rozpadlém berylu s drobně krystalickým bertranditem. V tohoto pegmatitu nebyly nalezeny velké krystaly skorylu se zelenými lemy elbaitu, sulfidy (arzenopyrit, löllingit) ani kasiterit.
Závěr a diskuse
Z lokality je doposud známo celkem 26 druhů minerálů: albit, almandin, anatas, andalusit, arzeniosiderit, arzenolit, arzenopyrit, bertrandit, beryl, biotit, columbit-(Fe), columbit-(Mn), elbait, farmakosiderit, fluorapatit, ixiolit, kasiterit, křemen, löllingit, mikroklin, muskovit, ortoklas, rutil, skoryl, skorodit a spessartin. V případě elbaitu se jedná o nový druh z popisovaných pegmatitů.
Oblast vázaná na místní ortorulové těleso má velký potenciál pro výskyt dalších berylových pegmatitů a zasloužila by si detailnější mineralogickou prospekci. Tuto skutečnost potvrzuje také nález druhého pegmatitu pegREN II s berylem a columbitem-(Fe). Ze širšího okolí jsou v literatuře uváděné další výskytu berylových pegmatitů. Z Čestína (4,5 km s. od Řendějova), z pole na západním svahu údolí nad rybníkem, pochází úlomek volného krystalu berylu o velikosti 4,5 × 2 cm a hnědavě žluté barvy (Kratochvíl 1963). Z okolí Sudějova u Uhlířských Janovic (10,5 km s. od Řendějova) jsou popisovány až 1,5 m dlouhé čočky pegmatitu s vývojem blokové zóny, která obsahuje až 6 × 3,5 cm velké sloupce zeleného berylu (Bernard et al. 1981). Od Stříbrné Skalice pocházejí žlutozelená zrna berylu až přes 1 cm veliká v pegmatitu jižně od mlýna nebo žlutavě nazelenalý až 1 cm velký krystal berylu z Vlkančic u Stříbrné Skalice (Kratochvíl 1963).
Podle Nováka (2005) lze klasifikovat řendějovské pegmatity do beryl–columbitové skupiny v rámci pegmatitů vzácných prvků. Jedná se o relativně primitivní pegmatity obsahující vedle křemenu, živců a někdy hojného muskovitu pouze beryl, turmalín a jen výjimečně další akcesorické minerály, např. granát, zirkon, apatit a columbit.
Další autorovy mineralogické nálezy nejen z Řendějova u Zruče nad Sázavou jsou pravidelně zveřejňovány také na webových stránkách www.mineralogist.cz.
Poděkování
Poděkování patří P. Fuchsovi z Teplic za fotografie vybraných minerálů, J. Doležalovi ze Světlé nad Sázavou za pomoc během výkopových prací na lokalitě a prof. M. Novákovi z Vyškova za konzultaci ohledně popisovaného výskytu a společné návštěvy lokality.
Mapa s vyznačenou oblastí výskytu popisovaných pegmatitů. Zdroj: cuzk.cz
Žlutý krystal berylu o délce 7 cm v K-živci (pegREN I). Foto: T. Kadlec
Beryl v křemenu (pegREN I), šířka záběru: 6 cm. Foto: T. Kadlec
Částečně zatlačovaný beryl bertranditem (pegREN I), šířka záběru: 8 cm. Foto: T. Kadlec
Krystalický agregát bertranditu v dutině po berylu (pegREN I), šířka záběru: 3 mm. Foto: P. Fuchs
Štěpné zrno berylu se zarostlými tabulkovitými krystaly columbitu-(Fe) (pegREN I), šířka záběru: 4 cm. Foto: T. Kadlec
Černý columbit-(Fe) s bertranditem (pegREN I), šířka záběru: 3 mm. Foto: P. Fuchs
Krystal elbaitu (var. verdelit) v křemenu a cleavelanditu (pegREN I), rozměry vzorku: 7 × 5 cm. Foto: T. Kadlec
Černozelený elbait a zrna löllingitu s produkty jeho alterace (pegREN I), šířka záběru: 4 cm. Foto: T. Kadlec
Fialové krystaly fluorapatitu s křemenem a albitem (pegREN I), šířka záběru: 13 mm. Foto: T. Kadlec
Drobně krystalický almandin-spessartin se skorylem (pegREN I), rozměry vzorku: 11 × 10 cm. Foto: T. Kadlec
Částečně alterovaný beryl (pegREN II), rozměry vzorku: 12 × 12 cm. Foto: T. Kadlec
Literatura
Bernard J. H., Čech F., Davidová Š., Dudek A., Fediuk F., Hovorka D., Kettner R., Koděra M., Kopecký L., Němec D., Paděra K., Petránek J., Sekanina J., Staněk J., Šímová M. (1981): Mineralogie Československa. – Academia, Praha.
Drahota P. (2001): Skarn v Holšicích a Zlivi v Posázaví. – MS Thesis, Karlova Univerzita. Praha. 228.
Drahota P., Dohnal J., Jáně Z., Pertold Z. (2000): Zpráva o výzkumu skarnu u Holšic v Posázaví. – Zpr. geol. výzk. v roce 2000, 94–96. Praha.
Kratochvíl J. (1963): Topografická mineralogie Čech. – Nakl. Čs. Akad. Věd, 87–90, Praha.
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
Novák M. (2005): Granitické pegmatity Českého masivu (Česká republika); mineralogická, geochemická a regionální klasifikace a geologický význam. – Acta Mus. Moraviae. Sci. geol., 90, 3-74.