Corkit PbFe3(PO4)(SO4)(OH)6 je supergenní sulfát patřící mezi bezvodé sulfáty s cizími anionty, přesněji do řady alunitu ze skupiny beudantitu. Krystalizuje v soustavě trigonální a jeho pseudokubické a klencovité krystaly mají žlutavou, žlutozelenou až skoro zelenočernou barvu. Někdy tvoří ledvinité až zemité povlaky. Má skelný lesk, dobrou štěpnost podle báze a nejčastěji vzniká alterací galenitu.
Dunitové uzavřeniny v migmatitizované biotitické pararule jsou v pohledském lomu poměrně běžným jevem; mají kruhovitý tvar a dosahují velikosti až 1 m. Vyskytují se především na jihovýchodní stěně nejspodnější lomové etáže. Typický je pro ně reakční lem vůči okolní hornině tvořený jemně vláknitým bílošedým antofylitem mocným až 3 cm. Na tuto vláknitou zónu kolmo nasedají tabulkovité krystaly biotitu (flogopit) o velikosti až 5 mm. Vláknitý antofylit v sobě nahodile uzavírá opakní minerály (chromit, pyrhotin a arzenidy niklu) a tabulky flogopitu (Mokrá 2015).
Cinnabarit HgS prvně popsal z těškovského lomu sběratel minerálů František Janouš (1995). O cinnabaritu se zmiňuje v popisu minerálů první lomové etáže těžené v 80. letech minulého století, kde byl jeho výskyt dosti častý. Cinnabarit zde tvořil červené práškovité výplně křemenných dutinek, vždy bez přítomnosti limonitu v silně prokřemenělých partiích horniny.
Oxidické minerály manganu patří u nás mezi poměrně málo prostudované minerální skupiny. Přes jejich častý výskyt jsou až na výjimky (např. manganit, pyroluzit nebo lithioforit) sběratelsky nepříliš zajímavé, obtížně identifikovatelné a mnohdy bývají popisované jako "psilomelan" (souhrnné označení pro blíže nespecifikované tvrdé oxidické Mn-minerály často s obsahem Ba), "wad" (práškovité formy) nebo jen jako Mn(Fe) - oxidy.
Jiří Litochleb a kol., čas. Minerál XV., 2007/1
Těškovský lom je poměrně mladá lokalita. Těžba zde probíhá zhruba 30 let. Za tuto dobu si lokalita získala velice dobrou pověst jak u sběratelů systémových minerálů (fosfáty), tak i u sběratelů křemenných hmot. Nalézá se v masivu svrchnokambrických vulkanitů Křivoklátsko-rokycanského pásma, na okraji CHKO Křivoklátsko, nedaleko dálnice Praha - Plzeň. V lomu jsou těženy ryolity, místy s nedokonalou hrubě sloupcovitou odlučností.
Pavel Černý, čas. Minerál XIX., 2011/4
Turmalíny z lokality detailně studoval Povondra a kol. (1987, 1998). V Přibyslavicích se vyskytuje několik odlišných typů především černého turmalínu, a to v ortorulách, granitu a pegmatitech. Nejběžnější turmalín I - oxy-skoryl Na(Fe22+Al)Al6(Si6O18)(BO3)3(OH)3O (Bačík a kol. 2011) tvoří automorfně omezené sloupcovité krystaly, několik mm velké, seskupené do tenkých vrstev nebo nepravidelných hnízd v muskovit – turmalinické ortorule. Tenké vrstvy běžně vykazují náznaky foliace a lokální lineace. Turmalín II (oxy-skoryl, skoryl) se vyskytuje jako středně až hrubě zrnité agregáty v „hybribních ortorulách“ v okolí amfibolitických xenolitů.