Kadlec T. (2025): Minerály pegmatitů z kamenolomu Bernartice. - Pod Blaníkem, 30, 2-5, Vlašim.
Kamenolom Bernartice je zajímavou mineralogickou a geologickou lokalitou, kde se vedle hlavní těžené horniny hadec vyskytují pegmatity, což jsou žilné horniny, ve kterých lze pozorovat neobvyklá společenství minerálů.
Rozsáhlý kamenolom leží na levém břehu vodní nádrže Švihov v blízkosti obce Bernartice vzdálené cca. 5 km sz. od Dolních Kralovic a 7 km j. od Zruče nad Sázavou. Na ložisku byl původně Správou okresních silnic bývalého okresu Ledeč nad Sázavou těžen kámen pro údržbu silnic. V roce 1939 byl založen nový kamenolom, který byl po 2. světové válce ve vlastnictví Státní silniční správy v Čáslavi (Vavřínová 1950). V roce 1950 byl provoz kamenolomu zastaven a zařízení demontováno. Během let 1967 a 1968 byl v této oblasti proveden nový geologický průzkum a tato lokalita byla zařazena mezi ložiska vhodná k těžbě kamene. O opětovném otevření ložiska a zahájení těžby se začalo uvažovat v roce 1971 v souvislosti s výstavbou blízké dálnice D1. Státní podnik Severokámen Liberec o rok později zahájil na ložisku těžbu (Rybařík 1972). Od roku 1975 byl kamenolom Bernartice ve správě těžební organizace Středočeské kamenolomy a štěrkopískovny n. p. Praha. Tento státní podnik byl po roce 1989 přetransformován na Středokámen Praha. V roce 1992 získala lom do pronájmu firma Terobet. Během roku 1994 proběhla privatizace, ve které získala kamenolom Bernartice soukromá firma SHB s.r.o., která zde těží drcené kamenivo do současnosti. V dnešní době má kamenolom 4 etáže a těžba probíhá především na 4. z nich (počítáno od shora).
Kamenolom Bernartice; duben 2023. Foto: T. Kadlec
Z regionálně–geologického hlediska patří ložisko a jeho okolí k pestré sérii české větve moldanubika, které je tvořeno sillimaniticko–biotitickými a biotitickými pararulami. Někdy obsahují tyto pararuly tělesa hadců, eklogitů, amfibolitů, ortorul, erlanů a kvarcitů. Výjimečné postavení mezi těmito vložkami zaujímá těleso hadce (serpentinitu), které se nachází severně od Bernartic a ve kterém je založen kamenolom. Jde o největší hadcové těleso na české straně Českomoravské vrchoviny. Hadcový peň, jenž je uložený v pararulách zhruba mezi údolím Želivky a Borovského potoka, protažený ve směru zhruba V–Z, je asi 3,5 km dlouhý a maximálně 800 m široký (Beneš a kol. 1963). Těleso kromě hadce obsahuje asi 250 m dlouhou polohu eklogitu oválného tvaru, z níž byl těžen v malém lůmku kámen pro výstavbu dálnice na počátku 2. světové války.
Petrograficky byl hadec studován v minulosti Kratochvílem (1947). Makroskopicky se jedná o zelenošedou horninu tvořenou relikty olivínu a tremolitu. Podružnými součástmi jsou magnetit, picotit a chlorit. Na stavbě horniny se dále podílejí značnou měrou minerály serpentinové skupiny. Vlastní ložisko zachycuje j. část hadcového tělesa, kde naprosto převládá zelenočerný jemnozrnný hadec vzniklý metamorfózou ultrabazické vyvřeliny. Kadlec (2019, 2024) uvádí z hadcového tělesa výskyt amfibolů, jenž byl zastižen při těžbě zářezu během modernizaci dálnice D1. V těsné blízkosti pegmatitového tělesa se vyskytla až 4 × 2 m velká poloha hrubě krystalického a světle zeleného až pistáciové zbarveného aktinolitu. Pegmatit byl lemován jehlicovitými až vláknitými krystaly tremolitu, které byly sdružených do snopkovitých agregátů o délce do 3 cm. V přípovrchových partiích hadec často zvětrává za vzniku velkých laločnatých konkrecí opálu. V červnu 2011 byly nalezeny až 70 × 30 × 25 cm velké opály šedohnědé, šedožluté, šedobílé až vzácně lahvově zelené barvy (Pauliš a kol. 2011).
Typickým znakem pro místní hadce jsou hojné žíly křídově bílého magnezitu. Mocnost těchto žil se pohybuje od několika mm do 40 cm. V minulosti také probíhala pokusná povrchová těžba magnezitu v údolí Sedlického potoka a řeky Želivky, která však byla neúspěšná. Spolu s magnezitem se na žilách objevuje dolomit, klinochlor, tremolit, mastek a opál (Tuček 1963). Pauliš a kol. (2010) popisuje ze s. strany příjezdové cesty na nejspodnější patro až 25 cm mocnou žilnou strukturu tvořenou převážně světle béžovým dolomitem s lokálními nahromaděním vzácného huntitu. Ten tvořil křídově bílé, měkké a rozpadavé práškovité až celistvé agregáty o rozměrech až 5 × 10 cm. Z puklin hadce na nejspodnějším patře kamenolomu popisuje Vrtiška (2019) souvislé krystalické kůry vzácného hydromagnezitu, který tvořil až 2,5 mm velké polokulovité agregáty. V lednu 2019 byly u paty j. stěny třetího patra nalezeny autorem článku hojné pukliny s bezbarvým, šedým, šedomodrým až šedočerveným chalcedonem, který tvořil laločnatý agregáty s hojnými kulovitými výběžky.
Popis nálezů pegmatitů
V kamenolomu byly za posledních 20 let těžbou zastiženy minimálně 3 poměrné mohutné pegmatitové žíly. Jejich mocnosti se pohybují od 30 do 120 cm a délky dosahují více než 220 m. Mají shodný téměř S–J směr. Nevykazují žádnou vnitřní zonalitu, kromě nahromadění biotitu, mastku a vzácněji magnezitu na ostrých kontaktech s hadcem. Jedná se o pegmatity s poměrně jednoduchým mineralogickým složením, které byly během svého vývoje ovlivněny okolním prostředím (desilikace a hydrotermální alterace). Vedle dominantního oligoklasu obsahují podružná až 2 cm velká nepravidelná zrna šedozeleného fluorapatitu, tlustě sloupcovité hnědočerné až 4 cm dlouhé krystaly dravitu, hrubě lupenitý hnědočerný biotit a muskovit v tabulkách až 5 cm velkých soustředěných do centrálních partií polohy pegmatitu. K nejzajímavějším minerálům pegmatitů patří zeolity a až 1 cm velké nedokonale omezené krystaly a zrna fialově červeného spessartin-almandinu (Pauliš a kol. 2011). Zeolity na puklinách a v dutinách pegmatitů se nově zabýval Sejkora a kol. (2023), kteří uvádějí chabazit-Ca, chabazit-Mg, chabazit-K, thomsonit-Ca, harmotom a minerál blízký saponitu.
Níže jsou popsány 3 výskyty pegmatitů z bernartického kamenolomu, které jsou pro lepší orientaci označeny pegBER I–III.
Pegmatit pegBer I je možné stále pozorovat v z. části 3. patra a na začátku příjezdové cesty na nejspodnější 4. patro. V letech 2010-2011 byly na puklinách a v dutinách tohoto pegmatitu hojné zeolity, a to chabazit-Ca a thomsonit-Ca. Chabazit-Ca tvořil bílé až čiré, skelně lesklé až 4 mm velké klencové, krychli blízké krystaly porůstající v hojném měřítku pukliny pegmatitu. Spolu s ním se vyskytovaly světle šedé až křídově bílé jehlicovité krystaly, dosahující délky cca 10 mm, které odpovídají thomsonitu-Ca. (Pauliš a kol. 2010). V květnu 2019 byla těžbou na 3. patře obnažena na pegmatitu pegBer I partie s četnými dutinami, které poskytly zajímavé ukázky chalcedonu. V dutinách o rozměrech až 8 × 8 × 5 cm tvořil starší, šedožlutý chalcedon červíkovité agregáty o délce až 20 mm, které se vzájemně proplétaly a narůstaly jako stalaktity na povrch pegmatitových dutin, který byl také potažen tenkou ledvinitou vrstvičkou chalcedonu. Téměř na totožném místě jako byl výskyt chalcedonu, byly v dubnu 2023 objeveny v pegmatitu hojné pukliny s estetickými ukázkami krystalického magnezitu. Světle béžový až nažloutlý magnezit narůstal na chalcedon a tvořil až 8 mm velké kulovité agregáty složené z nízce klencových krystalů. Agregáty magnezitu byly buď jednotlivé nebo spojené do celistvých kůr, které místy tvořily perimorfózy pravděpodobně po skalenoedrických krystalech kalcitu.
Pegmatit pegBer II je momentálně již nedostupný, protože byl v roce 2011 zcela odtěžen. Jednalo se téměř subhorizontální těleso desilikovaného granátického pegmatitu o mocnosti 20–40 cm a délce 50 m. Na stavbě pegmatitu se podílel oligoklas, fluorapatit, dravit, biotit a spessartin. V pegmatitu byly místy hojné dutiny o velikosti do několika cm, ve který se běžně vyskytovaly dlouze tence stébelnaté krystaly thomsonitu-Ca, seskupené do radiálně paprsčitých agregátů. V dutinách byly vzácně až 1 cm velké krystalovými plochami dokonale omezené šedobílé oligoklasy a 1 cm dlouhé krystaly hnědočerného dravitu.
Pegmatit pegBer III je obnažen ve v. části 1. a 2. patra kamenolomu. Má směr S–J, sklon 50° k V a mocnost asi 70 cm. Jedná se o turmalinický pegmatit se vzácným granátem a překvapivě hojným muskovitem, který poskytl zatím nejlepší ukázky thomsonitu-Ca z lokality. Pegmatit obsahuje poměrné hojné dutiny o velikosti až 10 cm, ve kterých dominují křídově bílé až lehce nažloutlé tlustě tabulkovité krystaly oligoklasu o rozměrech až 3 × 3 × 2 cm. Spolu s oligoklasem byly nalezeny až 2 cm dlouhé tlustě sloupcovité hnědočerné dravity, které narůstaly kolmo na stěny dutin. Povrchy krystalů oligoklasu a dravitu byly potaženy až 5 mm mocnou vrstvičkou bělavého chalcedonu. Thomsonit-Ca narůstal na chalcedon a tvořil až 15 mm velké tence stébelnaté až jehlicovité krystaly seskupené radiálně paprsčitých agregátů. Na krystalech thomsonitu-Ca byly hojné nízce klencové dolomity do 2 mm velikosti. Měly světle béžovou barvu a stejně jako thomsonit-Ca je potahovala tenká slupka chalcedonu.
Dále byly autorem v kamenolomu nalezeny velké ukázky lasturnatě štěpného celistvého magnezitu, až 60 cm velké oválné hlízy opálu, žilky jemně vláknitého chryzotilu, tlustě stébelnaté krystaly šedozeleného tremolitu nebo lahvově zelený antigorit.
Tence sloupcovitý thomsonit-Ca na puklině pegmatitu, šířka záběru 15 mm. Foto: T. Kadlec
Hroznovitý agregát dendritického opálu, šířka záběru 11 mm. Foto: T. Kadlec
Dendritický opál, šířka záběru 9 mm. Foto: T. Kadlec
Kořenovitý agregát chalcedonu, šířka záběru 20 mm. Foto: T. Kadlec
Červíkovitý agregát chalcedonu, šířka záběru 13 mm. Foto: T. Kadlec
Kulovité agregáty krystalů magnezitu na puklině pegmatitu, šířka záběru 20 mm. Foto: T. Kadlec
Dendritické agregáty wadu na puklině opálu, šířka záběru 19 mm. Foto: T. Kadlec
Thomsonit-Ca, dolomit a chalcedon v dutině pegmatitu, šířka záběru 14 mm. Foto: T. Kadlec
Jehlicovité krystaly thomsonitu-Ca s dolomitem, šířka záběru 16 mm. Foto: T. Kadlec
Závěr
Bernartice představují unikátní lokalitu nejen v rámci České republiky, kde je možné studovat geologii a mineralogii desilikovaných hydrotermálně alterovaných pegmatitů pronikajících hadec. Z kamenolomu Bernartice jsou doposud popsány tyto minerály (32): aktinolit, almandin, andezín, antigorit, biotit, dolomit, enstatit, fluorapatit, harmotom, hercynit, huntit, hydromagnezit, chabazit-Ca, chabazit-Mg, chabazit-K, chalcedon, chryzotil, klinochlor, křemen, magnetit, magnezit, mastek, muskovit, oligoklas, olivín, opál, pyrop, saponit, spessartin, thomsonit-Ca, tremolit a wad.
Lokalita je činný kamenolom, jehož návštěvu si je nutné předem domluvit s majitelem. Vstup bez povolení je zakázán. Aktuální nálezy z bernartického kamenolomu jsou pravidelně zveřejňovány také na www.mineralogist.cz.
Literatura
Beneš K. a kol. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M-33-XXII Jihlava. − Geofond, Praha.
Kadlec T. (2019): Nález amfibolů v dálničním zářezu u Bernartic. − Minerál, 27, 6, 514-516. České Budějovice.
Kadlec T. (2024): Nové nálezy minerálů v hadcích u Bernartic. – Pod Blaníkem, 28, 1, 2-4, Vlašim.
Kratochvíl F. (1947): Příspěvek k petrografii českého krystalinika. − Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 14, 449-536. Praha.
Pauliš P., Kadlec T., Jebavá I., Civiš S., Smutný Z. (2011): Mineralogie kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic. − Minerál, 19, 6, 492-500, České Budějovice.
Pauliš P., Veselovský F., Kadlec T., Franc J. (2010): Huntit z kamenolomu Bernartice u Dolních Kralovic (Česká republika). − Bull. mineral. - petrolog. Odd. Nár. Muz., 18, 1, 85-88, Praha.
Rybařík V. (1972): Závěrečná zpráva Bernartice. − MS Geoindustria Jihlava.
Sejkora J., Pauliš P., Dolníček Z., Plášil J., Škoda R. (2023): Zeolity z lomu Bernartice u Zruče nad Sázavou (Česká republika). – Acta Musei Moraviae, Scientiae geologicae, 108, 2, 171–193, Brno.
Tuček K. (1963): Poznámky k některým novým nálezům pyroxenů. − Čas. Mineral. Geol., 8, 4, 385-391, Praha.
Vavřínová M. (1950): Soupis lomů ČSR, č. 38, okres Ledeč nad Sázavou. − Vědecko-technické nakladatelství, Praha.
Vrtiška L. (2019): Hydromagnezit z hadcového lomu Bernartice. − Minerál, 27, 5, 448-451. České Budějovice.