Pauliš, P., Kadlec, T., Pour, O., Fedyuk, F. (2015): Mineralogie pyroxenické kvarcitické ruly blízké skarnoidům z okolí Chřenovic v Posázaví (5 km z. od Ledče nad Sázavou). - Minerál, 23, 3, České Budějovice.
Pyroxenické ruly, někdy označované též jako erlany, jsou poměrně běžnými horninami, které se v rámci České republiky vyskytují například v metamorfitech moldanubika, sileziku nebo krkonošském krystaliniku. Tvoří čočkovitá tělesa nebo polohy v rulových komplexech, často bývají spojeny pozvolnými přechody s mramory. Vložku šedozelené pyroxenické ruly v pararulách popsal Koutek (1950) nedaleko Vlastějovic, která je od místa výskytu u Chřenovic vzdálená 3,5 km severozápadně. Vedle dominantního diopsidu, plagioklasu (oligoklas – andezin) a křemene tvoří tuto horninu ortoklas, biotit, amfibol, epidot, zoisit, kalcit a akcesorický titanit, pyrit, pyrhotin, zirkon, apatit a magnetit. S obdobnými horninami se také můžeme setkat při silnici z Vlastějovic do obce Pertoltice. Z okolí Ledče nad Sázavou uvádí pyroxenické ruly a erlany například Horáková a Kleisl (1958), Hejtmánek et al. (1961), Jurák (1970) nebo Štěpánek et al. (2002). Popisují je jako zelenošedé až šedozelené, jemnozrnné až středně zrnité horniny, tvořené křemenem, diopsidem, plagioklasem, amfibolem, kalcitem, podřadně K-živcem a akcesorickým pyritem, titanitem, apatitem, zirkonem, muskovitem, limonitem, s paralelní až masivní texturou a granoblastickou strukturou.
Geologicky spadá nejbližší okolí obce Chřenovice vzdálené 5 km západně od Ledče nad Sázavou do pestré skupiny české větve moldanubika. Oblast je poměrně monotónní, tvořená sillimanitickou pararulou s vložkami kvarcitů, amfibolitů, erlanů a pegmatitovými a křemennými žilami. Dominantní pararula je tvořená hlavně biotitem, muskovitem, křemenem a sillimanitem, akcesoricky obsahuje rutil, granát a kyanit. Hojné jsou pegmatity složené z draselných živců, křemene, turmalínu, biotitu, granátu, muskovitu a apatitu. Křemenné žíly jsou často nositelem rutilu, sillimanitu, apatitu a kyanitu. Za zmínku také stojí výskyty jemně zrnitých černých turmalinitů, které lze nalézt na polích v blízkosti výskytů studované pyroxenické ruly v podobě deskovitých úlomků a jejichž mocnost se pohybuje od 2 do 15 cm. Vedle dominantního turmalínu (dravit) v nich je makroskopicky rozpoznatelný pyrit a limonit, vzácný je mikroskopický zirkon a fluorapatit (Kadlec a kol. 2013).
V okolí obce Chřenovice byly v roce 2014 a 2015 lokalizovány druhým autorem (T. K.) celkem tři rozsahem drobné výskyty pyroxenické ruly s afinitou ke skarnoidům. Přestože ze sběratelského hlediska nejsou tyto horniny příliš atraktivní, zajímavější je poměrně rozmanitý komplex akcesorických minerálů, které však většinou dosahují pouze mikroskopických rozměrů. Lokalita č. 1 se rozkládá na zemědělsky obdělávaném poli vedle polní cesty, 400 m severně od řeky Sázavy a 300 m jihozápadně od obce, lokalitu č. 2 nalezneme na poli 200 m severně od obce, 250 m západně od silnice vedoucí do obce Jedlá a lokalita č. 3 je situována na poli 600 m severovýchodně od obce a 200 m západně od silnice spojující Chřenovice s Jedlou. Nápadné je lineární rozmístění všech třech výskytů, kdy výskyty č. 1 a 3 jsou od sebe vzdálené přibližně 1,5 km a výskyt č. 2 leží uprostřed jejich spojnice. Jednotlivé výskyty lze charakterizovat jako hojné úlomky ruly, které jsou volně a nahodile uloženy v ornici na ploše kolem 100 m2. Deskovité úlomky ruly mají velikost až 20 x 20 cm a mocnost od 1 do 10 cm.
Hornina se vyznačuje deskovitě břidličnatou stavbou bez lineace na poměrně rovnoploché foliaci, obvykle nesouvisle pokrývané rezavě hnědými limonitovými povlaky. Deskovitá břidličnatost je zvýrazněna na příčném lomu patrným páskováním o tloušťce pásků mocnosti do 3 mm. Zrno horniny je drobné o převážné velikosti často výrazně pod jeden mm. Pouhým okem případně za pomocí lupy lze rozeznat zrnka světle hnědošedého křemene, bledě nažloutlých živců a kalně zeleného pyroxenu. Tyto tři podstatné minerální složky jsou nepravidelným způsobem agregátně propojeny, zčásti se však segregují do tenkých (kolem 1 mm) monominerálních pásků, což platí zejména o živci, méně pro křemen, nejméně pro pyroxen. Horninu charakterizuje značná tvrdost. Zvětráváním získává povrch foliace drobně voštinovitý vzhled.
Pomocí polarizačního mikroskopu byly ve výbruse zjištěny pyroxen (40 %), křemen (30 %) a živec (25 %), v menším množství jsou zastoupeny minerál epidotové skupiny (1 %), titanit (1 %), biotit (1 %), limonit (2 %) a apatit (<1 %). Pyroxen vystupuje v mírně anizometrických zrnech a krátkých sloupečcích. Jedná se o klinopyroxen odpovídající Mg-hedenbergitu s podílem diopsidové komponenty (14-28 mol. %). Má poměrně bledou zelenou barvu nevýrazného pleochroismu a často bývá postižen zákaly. Křemen je druhým nejhojněji zastoupeným minerálem horniny. Je izometricky zrnitý, rozměrově značně kolísá. Místy vytváří tenké monominerální pásky. Živec je zastoupen výhradně plagioklasem o bazicitě odpovídající zhruba labradoritu až anortitu (EDX analýzy). Jen podružně se v něm uplatňují polysyntetické srůsty. Omezen je xenomorfně až hypautomorfně s náznaky tlustě tabulkovitého habitu. Podobně jako křemen i živec je rozměrově značně rozkolísaný. Epidot patří ke slabě zastoupeným (vedlejším) složkám. Tvarově má obdobný vzhled jako pyroxen, s nímž je vesměs v úzkém prostorovém vztahu, prozrazuje ho nepříliš intenzivní kanárkově žlutá barva. Relativně poměrně hojný je titanit charakteristických kosočtvercových průřezů o rozměrech až 400 x 200 μm. Z dalších silikátů byly v nábrusech horniny zjištěny oválná zrna a krystaly zirkonu o rozměrech 10 x 5 – 60 x 20 μm, která někdy zarůstají do titanitu, a ojedinělá oválná zrna granátu almandin-grosulárového složení (poměr grosulárové : almandinové komponenty je přibližně roven 2 : 1) o rozměrech kolem 30 μm. Z dalších minerálů byla identifikována max. 400 x 20 μm velká, napravidelně omezená zrna scheelitu, který se v UV záření projevuje nápadnou modrobílou luminiscencí, 10 - 100 μm velká nepravidelná zrna kasiteritu a 100 x 150 – 400 x 250 μm velká oválná zrna fluorapatitu. Scheelit je v porovnání s ostatními výskyty hojnější na lokalitě č. 1. Ojediněle byla zjištěna zrna (40- 50 μm) ilmenitu a tabulkovitá (30 x 4 – 100 x 30 μm) zrna barytu. Naopak charakteristická je přítomnost lokálně hojné sulfidické mineralizace reprezentované především pyritem a v menší míře i arsenopyritem. Pyrit tvoří až několika milimetrová zrna nepravidelného tvaru, krychlové krystaly či drobné žilkovité výplně. Většinou je více či méně limonitizovaný, čímž udává i celkově nahnědlý charakter horniny. S pyritem často srůstá arsenopyrit, vytvářející zrna a krystaly o rozměrech 30 x 25 – 200 x 400 μm. Na lokalitě č. 2 je arzenopyrit nejhojnější, kde tvoří nedokonale omezené na krystalových plochách rýhované krystaly zarostlé v pyroxenu o velikosti až 5 mm. Ojediněle s arsenopyritem srůstá či do něho vrůstá Ni-löllingit, tvořící idiomorfní, 25 x 10 – 100 μm velké agregáty. Vedle Fe a As je v löllingitu přítomno 5,2 Ni, 2,1 Co a 1,1 hm. % S.
Přestože tento horninový typ není příliš sběratelsky zajímavý, snad vyjma makroskopicky patrných arsenopyritů, je tento výskyt zajímavým příkladem přítomnosti různorodé mineralizace na malé ploše. Z petrologického hlediska pak přináší informace o litologickém vývoji zdejší parasérie i o intenzitě jejího metamorfního postižení.
Obrázky:
Poloha popsaných výskytů u Chřenovic.
Jižní výskyt erlanů u Chřenovic (2014), foto P. Pauliš.
Erlany na jižním výskytu u Chřenovic (2014), foto P. Pauliš.
Jižní výskyt erlanů u Chřenovic (2014), foto P. Pauliš.
Erlan s arsenopyritem z Chřenovic, severní lokalita, velikost vzorku 8 x 4 cm, foto T. Kadlec.
Zrno fluorapatitu z Chřenovic, SEM foto O. Pour.
Krystal pyritu s vykorodovanou dutinou z Chřenovic, SEM foto O. Pour.
Nedokonale vyvinutý krystal arsenopyritem v Mg-hedenbergitu z Chřenovic, SEM foto O. Pour.
Srůsty pyritu s arsenopyritem (světlejší), SEM foto O. Pour.
Krystal titanitu z Chřenovic, SEM foto O. Pour.
Krystal zirkonu z Chřenovic, SEM foto O. Pour.
Tabulkovitý krystal barytu z Chřenovic, SEM foto O. Pour.
Literatura:
Hejtmánek D., Maštera L., Tvrdý V. (1961): Průzkum ruly pro výrobu štěrků, hraněných drtí a lomového kamene - Hamry u Ledče. − MS, závěrečná zpráva, Česká geologická služba - Geofond, Praha.
Horáková M., Kleisl J. (1958): Průzkum ruly - Velká stráň – Ledeč n. Sáz. – MS, závěrečná zpráva, Česká geologická služba - Geofond, Praha.
Jurák J. (1970): Geologické poměry a výskyty fluoritu v území mezi Kožlím a Zahrádkou. − MS, diplomová práce, Česká geologická služba - Geofond, Praha.
Kadlec, T., Čopjaková, R., Gadas, P. (2013): Turmalinity z Ledče nad Sázavou. - čas. Minerál, 3, 241-246, České Budějovice.
Koutek J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví. - Rozpr. Čs. Akad. Věd, Ř. mat. přír. Věd, 60, 27.
Štěpánek P., Adamová M., Breiter K., Hrubeš M., Kadlecová R., Lhotský P., Lochmann Z., Manová M., Mlčoch B., Nekovařík Č., Rambousek P., Šalanský K. (2002): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČR 1:25 000, 23-213 Humpolec. – Český geologický ústav, Praha.