Kadlec, T., Pauliš, P. (2011): Mineralogie lomů u Bohdanče nedaleko Ledče nad Sázavou. - čas. Minerál, 6, 513-516, České Budějovice.
Obec Bohdaneč se rozkládá přibližně 10 km sz. od Ledče nad Sázavou v Hornosázavské pahorkatině. Obec leží v údolí Pilského potoka v průměrné nadmořské výšce 463 m. Z geologického hlediska spadá oblast na pomezí šternbersko-čáslavské skupiny kutnohorského krystalinika v rámci kutnohorsko-svratecké oblasti a pestré série českého moldanubika. Horninovou skladbu tvoří především muskoviticko-biotitické a biotitické pararuly a dvojslídné svory, častá jsou tělesa amfibolitů a krystalických vápenců a dolomitů s vložkami grafitických pararul a erlanů.
V blízkosti obce Bohdaneč jsou situovány dva menší kamenolomy. Větší lom se nachází v jižní části obce zvané Nová Louka (lom Nová Louka). Roku 1890 tu bylo započato s těžbou krystalického vápnitého dolomitu zvaného bohdanečský mramor. Místní krystalický dolomit je sněhobílý, místy šedivý, nazelenalý až narůžovělý a nahodile obsahuje vložky grafitických pararul, amfibolitů a erlanů. Od začátku se zde pálilo vápno a sekala bílá chodníková mozaika, která se dodávala hlavně do Prahy. V povrchovém stěnovém a částečně hloubeném lomu se pracovalo nepřetržitě do roku 1942, kdy za války došlo k zastavení výroby. Ročně se vyrobilo osmdesát vagónů mozaiky a vypálilo sto vagónů vápna. Stálou práci našlo v kamenolomu kolem dvaceti dělníků. Těžba se obnovila v roce 1945, kdy došlo ke znárodnění lomu i vápenky. Pálilo se jen vápno a majitelem byly České cementárny a vápenice n. p. Praha. Po roce byl však provoz opět ukončen. Výroba se obnovila opět v roce 1955, kdy lom koupilo družstvo Kámen z Pelhřimova. Opět se pálilo vápno a sekala mozaika. Brzo však znovu došlo k přerušení těžby, která byla obnovena až v roce 1960, kdy zde pracovalo 15 dělníků. Pálení vápna ve staré šachtové peci skončilo v roce 1977. O rok později byla postavena nová ocelová pec pod správou Agropodniku SPZ Kutná Hora, jež lom s vápenkou v roce 1986 koupil. Ročně se vyrábělo přes 5 tisíc tun vápna a 11 tisíc tun kamenných výrobků. Po roce 1992 Agropodnik pronajal lom Rudným dolům Kaňk a začal se zde těžit kámen pro výrobu umělých omítek (Pleva 1999). V současné době je vlastníkem lomu a. s. UNIKOM Kutná Hora. Nynější lom má dvě patra a je 200 m dlouhý, 130 m široký a 18 m hluboký. Roční těžba nesmí překročit 10 tisíc tun kamene z důvodu blízké zástavby. Probíhá tu separovaná těžba, kdy se třídí amfibolit (a erlan) a mramor. Amfibolit se používá do drceného kameniva pro pozemní stavby, mramor se mele na frakci 0 - 2 mm, která je využívána jako zemědělské hnojivo.
Směrem na východ se na vrchu Horka rozkládá 120 m dlouhý, 60 m široký a 14 m hluboký opuštěný lom (lom Horka), v jehož okolí se nachází řada starých mělkých jam. Od roku 1930 se tu těžil jemnozrnný zelenočerný amfibolit s ojedinělými vložkami erlanu, ze kterého byl vyráběn drcený štěrk. Vlastníkem lomu se stal v roce 1945 podnik Silnice n. p. V šedesátých letech byla postavena drtička pro výrobu štěrku. Lom byl v činnosti do roku 1978, kdy vzhledem k malé rentabilitě došlo k jeho uzavření. V lomu po celou dobu pracovalo kolem deseti dělníků. Do roku 1989 byl v provozu drtič a třídič vápence pro potřeby vápenky. Dnes je lom téměř celý zatopen a v jeho těsné blízkosti byly postaveny nové rodinné domy.
Hlavní těženou složkou je kvalitní bílý krystalický vápnitý dolomit (průměrný obsah 62.4 % CaCO3a 35.4 % MgCO3). Podrobný mineralogický výzkum této lokality prováděli Trdlička a Kvaček (1964). Na kontaktu dolomitu a okolních biotitických rul se objevují nepravidelná tělesa erlanů, ze kterých tito autoři popisují výskyt tremolitu, tremolit-aktinolitu a aktinolitu. Tyto amfiboly tvoří tmavě šedozelené tlustě stébelnaté agregáty o délce až 20 cm. Vyskytuje v asociaci s šedobílým, jemně zrnitým diopsidem na kontaktech křemenných žil a mramoru. Nejlepší nálezy pocházejí z roku 2008 z jihozápadní stěny prvního patra (počítáno shora) lomu Nová Louka. Jako akcesorická součástka se v nich objevují rutil, zirkon, apatit a ilmenit (Trdlička a Kvaček 1964). Šedobílý, místy bezbarvý diopsid se vyskytuje v kontaktních partiích mezi křemennými žilami a vápnitým dolomitem nebo je zarostlý přímo ve vápnitém dolomitu v lomu Nová Louka. Na kontaktech křemenných žil tvoří nepravidelné, jemně zrnité agregáty až nesouvislé „žíly“ výhradně v asociaci se stébelnatými amfiboly aktinolit-tremolitového složení. Ve vápnitém dolomitu vytváří hypautomorfně omezené, krátce sloupcovité krystaly do velikosti 5 cm. Produktem přeměny diopsidu je vedle vláknitého tremolitu i šedozelený jemně zrnitý antigorit a chlorit (Trdlička a Kvaček 1964). V jz. částech lomu Nová Louka byl poměrně hojným sepiolit. Vyskytoval se na mocnějších puklinách ve formě tlustě kožovitých agregátů povlékajících plochu až několika dm2. Uvnitř měly tyto agregáty bílou nebo běložlutou barvu, na povrchu rezavě hnědou. V agregátech sepiolitu byl vzácně pozorován zarostlý zirkon (Trdlička a Kvaček 1964). Z lomu Nová Louka uvádí Kratochvíl (1940-41) bledě žlutozelené až narůžovělé kůry měkkého mastku o velikosti maximálně 8 x 8 cm a mocnosti 2 cm. V asociaci s laumontitem a kalcitem se v lomu Horka vyskytoval na puklinách amfibolitů tmavě zelený epidot (Láznička 1965). Světle zelené nepravidelné proužky tvoří tento minerál též v biotitických rulách v lomu Nová Louka (Trdlička a Kvaček 1964). Nově byl objeven s pyritem jako nehojná součást erlanových poloh v západní části lomu Nová Louka. Ve vápnitém dolomitu (lom Nová Louka) se místy, zvláště v okolí šedobílého diopsidu, vyskytují drobně až středně zrnité agregáty světle zeleného, hnědého až hnědočerného flogopitu. Flogopitu také odpovídá svým složením částečně alterovaný biotit z biotitických rul (Trdlička a Kvaček 1964). Častým minerálem je kalcit, který je obsažen ve vápnitém dolomitu. Tvoří bezbarvá, šedobílá, šedomodrá až sytě růžová zrnka. Na křemen-kalcitových žilkách v amfibolitech lomu Nová Louka se též vyskytuje ve formě nízce klencovitých, až 5 mm velkých krystalků. V jižních a jihozápadních částech lomu Nová Louka pronikají vápnitý dolomit několik metrů mocné křemenné žíly. Křemen má šedobílou až bílou barvu, místy obsahuje velké kaverny, vzniklé vyloužením karbonátů. Na křemen-kalcitových žilkách pronikajících amfibolitové čočky v lomu Nová Louka byly nalezeny až 1 cm velké žezlovité krystaly křišťálu. Relikty v biotitické pararule tvoří plagioklas oligoklasového složení (An10-30) (Trdlička a Kvaček 1964). Šedobílý oligoklas je místy hojný i v erlanech v lomu Nová Louka. V akcesorickém množství je v biotitických pararulách přítomen i ilmenit (Trdlička a Kvaček 1964). Tvoří i drobné černé kovově lesklé destičky mm rozměrů. Nově byl ilmenit objeven v západní části lomu Nová Louka, kde tvořil v erlanu černé destičkovité agregáty a dokonale omezené krystalky do 2 mm velikosti v asociaci s titanitem. Ilmenit z erlanu vykazuje malou příměs geikielitové složky (9,4 % MgO). Rezek (1980) zde nalezl vtroušená zrna chalkopyritu s nálety malachitu a azuritu. Nově byly na lokalitě zjištěny magnetit, prehnit, pyrit a titanit. Magnetit tvoří až 2 mm velká černá zrnka, která se objevují spolu amfibolem a epidotem v amfibolitu v lomu Nová Louka. Obsahuje malé příměsi Al, Mg a Ti (X %). V erlanové čočce v jz. části lomu Nová Louka se vyskytly hojné nepravidelné agregáty a tenké žilky pyritu o délce až 10 cm. Vzácně tvořil drobné oktaedry. Spolu s ním se v roce 2011 vyskytly max. 1 mm velká, automorfně omezená zrna titanitu bledě hnědé barvy. Posledním nově zjištěným minerálem je prehnit, který se sporadicky vyskytuje s epidotem v lomu Horka na tenkých puklinách v amfibolitu. Je světle zelenavý a jen velice vzácně tvoří drobné tabulkovité krystalky.
Především činný lom Nová Louka je perspektivním místem pro sběr zajímavých minerálů a není vyloučen nález doposud na lokalitě nepopsaného minerálu. Do lomu je vstup možný po předešlé dohodě s vedoucím závodu. Vzorky s nově zjištěnými minerály jsou uloženy u prvního autora.
Minerály zjištěné na lokalitě: aktinolit, antigorit, apatit, azurit, biotit, diopsid, dolomit, epidot, flogopit, chalkopyrit, chlorit, ilmenit, kalcit, křemen, laumontit, limonit, magnetit, malachit, mastek, oligoklas, prehnit, pyrit, rutil, sepiolit, titanit, tremolit, wad, zirkon.
Literatura
Kratochvíl F. (1940-41): Poznámky k několika novým výskytům nerostů na Kutnohorsku a na Táborsku. - Věda přírodní, 12, 183-185. Praha.
Láznička P. (1965): Nové nálezy nerostů na Českomoravské vysočině. - Národní muzeum a Spol. Nár. muzea v Praze, 1-32. Praha.
Pleva F. (1999): Toulky Vrchovinou. - Ledeč nad Sázavou.
Rezek K. (1980): Nerostné poměry Kutnohorska. - Národní muzeum a Společnost přátel Nár. muzea, 2, 1-28. Praha.
Trdlička Z., Kvaček M. (1964): Mineralogický výzkum dolomitového lomu v Bohdanči u Ledče n. S. - Práce Muz. (Kutná Hora), geol. Výzk. Kutnohorska, 4, 15-24. Kutná Hora.
Vavřínová M. (1950): Soupis lomů ČSR, okres Ledeč nad Sázavou. - č. 38, 1-66. Praha.