CaCO3
Tvoří krystaly nejrůznějších tvarů (přes 500 známých tvarů a 1500 jejich spojek); kusové, zrnité, stébelnaté až vláknité agregáty. Barva: čirá, bílá, šedá, žlutá, červená, nazelenalá, světle modrá až černá, lesk skelný, vryp bílý; T = 3; h = 2,71. Výskyt na hydrotermálních rudních i nerudních žilách; na žilách alpského typu; v dutinách magmatických nebo v dutinách sedimentárních i metamorfovaných karbonátových hornin; vápence.
Vlastějovice: V minulosti se vlastějovickými kalcity nejvíce zabýval Turnovec (1969), který kalcitové žíly pronikající skarnová tělesa rozdělil podle způsobu uložení na žíly vázané svým vznikem na pegmatity, žíly vázané na mylonitové zóny a žíly vyplňující pukliny a otevřené tektonické linie. U posledního typu žil upozorňuje na čas od času se objevující dutiny s krásnými a tvarově rozmanitými krystaly kalcitu. Turnovec rozdělil kalcitové žíly podle úložných poměrů a vývoje krystalů do pěti generací. První generace kalcitu je vázaná na pegmatitové žíly. Kalcit je šedobílý, středně zrnitý, tvoří nepravidelná hnízda v okrajových partiích kontaminovaných pegmatitů a netvoří krystaly. Druhá generace je čirý až nažloutlý hrubě krystalický kalcit, vyskytující se až v několika decimetrů mocných žílách, společně se zeleným fluoritem. Krystaly mají tvar pouze skalenoedru. Kalcit třetí generace je bílý až šedobílý a tvoří žíly mocné i více jak 1 m pronikající skarnem. Je na něj vázán pyrit a méně pyrhotin. Krystaly jsou spojkami skalenoedru a vysokých klenců. Ve vyšších partiích jsou charakteristické limonitové povlaky na krystalech kalcitu. Čtvrtá generace kalcitu je čirá nebo bílá a je nejbohatší na krystalové tvary. Tvoří nepravidelná hnízda a drobné žilky. Na krystaly často narůstá mladší křemen ve variantě křišťál nebo ametyst. Lokálně uzavírá kalcit větší množství černého hematitu. Nejmladší, pátá generace kalcitu má růžové zbarvení způsobené zvýšeným obsahem manganu a vytváří drobné tenké žilky protínající starší žíly kalcitu a pegmatitu. Turnovec rozdělil krystaly dutin podle převládajících krystalových tvarů na pět typů: skalenoedrický, skalenoedricko-romboedrický, romboedrický, prizmatický a bazální (destičkovitý). Z kalcitových žil uvádí tyto minerály: křemen, chalcedon, fluorit, amfibol, pyrit, pyrhotin, chalkopyrit, goethit, hematit a jílové minerály. Turnovec se zmiňuje o velké kalcitové dutině na pátém patře dolu Magdaléna, ze které pocházejí skalenoedrické krystaly kalcitu až 40 cm velké. Větší kalcitové dutiny lokalizoval v zahloubení mezi 2. a 3. patrem a na 6. a 10. patře. Průměrnou velikost krystalů uvádí 2 - 5 cm.
Koutek (1950) psal o krystalických vápencích v oblasti Vlastějovic, které jsou složené převážně z kalcitu. Šedobílé, hrubě zrnité mramory obsahují vedle hlavního horninotvorného kalcitu (75%) dále dolomit (3%) a akcesorie (amfibol, epidot, flogopit, forsterit, granát, plagioklas, pyrit, titanit, zirkon, zoisit).
Hojné kalcitové žíly, až 20 cm mocné, s pěknými, často korodovanými krystaly v dutinách popisuje Žáček (1985).
Litochleb a kol. (1995) se zmiňují o 2-3 cm mocných žilách hrubě štěpného bělavého kalcitu, které pronikaly sfaleritový skarn na čtvrté lomové etáži.
Tvrdý (2000) rozlišuje dvě generace kalcitu, který se vyskytl v asociaci s fluorapofylitem. Vedle dominantního světle růžového fluorapofylitu se na hydrotermální žíle objevil nejstarší, štěpný a bezbarvý a nejmladší, krystalický kalcit. Ten tvořil hrotité, nanejvýš 5 mm dlouhé skalenoedry vínově žluté barvy, narůstající v dutinkách na krystaly tabulkovitého apofylitu.
Hrubě štěpný, bezbarvý nebo nazelenalý kalcit uvádí Žáček a Fišera (2001) z prehnit - apofylitové žíly nalezené na nejspodnějším patře v lomu na Holém vrchu.
Okrajově se kalcitem také zaobíral Brabec (2002). V rámci mylonitových zón s antimonovou mineralizací vyčlenit dvě generace žilného kalcitu. Starší generace je zcela dominantní a obklopuje idiomorfní zrna křemene a uzavírá berthierit. Mladší generace obrůstá zrna berthieritu a pyrhotinu, která intenzivně zatlačuje nebo proniká podél jejich trhlin a ploch odlučnosti.
Kalcit jako produkt hydrotermální alterace allanitu-(Ce) v kontaminovaných vlastějovických pegmatitech pronikajících skarny uvádí Goliáš (2002).
Pauliš (2002) píše o 4-8 cm mocné hydrotermální kalcitové žilce, která pronikala skarnem. V místech naduření v ní byly vyvinuty drúzové dutiny vystlané až 2 cm velkými skalenoedrickými krystaly kalcitu, na které narůstaly drobné krystalky křišťálu a goethitu.
Během hydrotermální alterace plagioklasů v kontaminovaných pegmatitech pronikajících skarn také vzniká kalcit. Zmiňuje se o tom Kadlec (2005). Vedle bezbarvého až šedobílého kalcitu uvádí z alteračních produktů plagioklasů vlastějovických pegmatitů dominantní prehnit a apofylit-(CaF).
Literatura:
1/ Brabec, P. (2002): Antimonová mineralizace ve Vlastějovicích, Diplomová práce, PřF UK Praha
2/ Goliáš, V. (2002): Thoriová mineralizace Českého Masívu, Doktorská práce, PřF UK Praha
3/ Kadlec, T. (2005): Kontaminace granitických pegmatitů se zaměřením na pegmatity pronikající skarnová tělesa, Bakalářská práce, PřF MU Brno, 33 stran
4/ Koutek, J. (1950): Ložisko magnetovce skarnového typu u Vlastějovic v Posázaví, Rozpr. ČSAV, Ř. mat. přír. Věd, 60, 27
5/ Litochleb, J., Šrein, V., Černý, P. (1995): Nález železem bohatého sfaleritu ve skarnu na Holém vrchu ve Vlastějovicích u Zruče nad Sázavou, Bull. mineral.-petrolog., Odd. Nár. Muz., 3, 237
6/ Pauliš, P. (1996): Skarnové ložisko Vlastějovice u Zruče nad Sázavou, čas. Minerál, 6, 392-398
7/ Pauliš, P. (1998): Skarnové ložisko Vlastějovice (Hammerstadt) u Zruče nad Sázavou - zajímavá geologická a mineralogická lokalita, Vlastivědný sborník Havlíčkobrodsko, Havlíčkův Brod, 14, 129-144
8/ Pauliš, P. (2002): Sametka z Vlastějovic u Zruče nad Sázavou, čas. Minerál 1/2002; 7-8
9/ Turnovec, I. (1969): Hydrotermální kalcitové žíly magdalenského skarnového ložiska u Vlastějovic nad Sázavou, Čas. Nár. Muz., Odd. přírodověd., 137, 52-59
10/ Tvrdý, J. (2000): Fluorapofylit z Vlastějovic, Bull. mineral.-petrolog., Odd. Nár. Muz., 8, 265-266
11/ Žáček, V., Fišera, M. (2001): Prehnit – apofylitová žíla z Vlastějovic. - Bull. min.-petr. odd. Nár. muz., 9, 316-318. Praha.