Kadlec T: (2026): Minerály alpských žil v kamenolomu Mirošov u Bystřice nad Pernštejnem – Minerál, 34, 2, 151-161, České Budějovice.
Činný kamenolom spravovaný firmou Colas CZ, a.s. se rozkládá na východním okraji obce Mirošov, přibližně 10 km jihozápadně od Bystřice nad Pernštejnem. Jedná se o čtyřpatrový kamenolom o rozměrech asi 400 × 300 m, který byl založen v roce 1949. Je situován v horninách jihovýchodní části strážeckého moldanubika. Jedná se hlavně o migmatitizované amfibol-biotitové nebo biotitové ruly, místy amfibolity. Dále to jsou čočkovitá tělesa skarnů s krystalickými vápenci, křemenné a karbonátové žilky a pegmatitové žíly.
Předložený článek informuje o autorových nálezech minerálů v kamenolomu Mirošov v roce 2025, se zaměřením na mineralizace puklin alpského typu; nález 1 – puklina s krystaly dravitu, nález 2 – pukliny s krystaly titanitu, nález 3 – puklina s epidotem a nález 4 – puklina s velkými krystaly křemene.
Mineralogie alpských žil
Burkart (1953) popisuje z puklin amfibolitů u Mirošova epidot, prehnit, křišťál, titanit, chlorit, kalcit, datolit, axinit, rutil a zeolity.
Souhrnně se lokalitou zabýval Černý (1955), jenž popsal 37 minerálů, které rozčlenil do několika paragenetických skupin; 1. minerály pegmatitů – oligoklas-andezín, křemen, allanit, apatit, zirkon, amfibol a biotit, 2. minerály křemenných a kalcitových žil, 3. minerály alpské parageneze – pyrit, křemen, titanit, axinit, amfibol, epidot, chlorit, prehnit a datolit, 4. žilky aduláru se skorylem a 5. sekundární minerály – malachit, sádrovec a limonit.
Černý (1966) se následovně zabýval zatlačováním axinitu chloritem a jílovým minerálem na puklinách alpského typu. Černý a Povondra (1966) uvádějí z puklin vzácný stilbit, nasedající na krystaly křemene. Podle chemické analýzy se jedná na základě dnešní nomenklatury o stilbit-(Ca).
Vávra (1997) vyčlenil na puklinách rulových hornin čtyři nejčastější asociace minerálů; 1. křemen – chlorit – titanit – pyrit ± limonit, 2. živec – chlorit – epidot ± zeolity, 3. křemen – kalcit – stilbit – chabazit a 4. albit – křemen – axinit – titanit – chlorit. Z pukliny, která protínala skarnové těleso uvádí asociaci: křemen – epidot – chlorit. Detailněji se zabýval chemismem vybraných minerálů; axinit klasifikuje jako axinit-(Fe), v rámci skupiny živců převládá albit a ortoklas (varieta adulár), ze zeolitů uvádí stilbit a chabazit, jehlicovitý amfibol odpovídá aktinolitu a chlorit klinochloru. Dále shrnuje výčet minerálů vyskytujících se na alpských žilách, a to sestupně podle jejich hojnosti: křemen, chlorit, epidot, živec, amfibol, titanit, kalcit, pyrit, zeolity, axinit, prehnit, klinozoisit, apatit, zirkon, magnetit, allanit, monazit a uraninit. Jako sukcesně nejstarší minerál puklin uvádí Vávra (1997) křemen I, který tvoří podklad pro ostatní nasedající minerály (titanit, pyrit, epidot, křemen II, chlorit I a vzácný magnetit). Mezi nejmladší patří allanit a monazit (narůstající na epidot), kalcit a limonit. V jiné asociaci jsou nejstarší živce a po nich následuje epidot, křemen a axinit; nejmladší je chlorit II. Výše popsané asociace minerálů klasifikuje Vávra (1997) podle Bernarda a kol. (1981) na rozhraní alpských žil typu B a C.
Houzar (1999) shrnul v časopisu Minerál přehled 54 minerálů z kamenolomu u Mirošova. Na základě ústního sdělení Nováka zmiňuje radiálně paprsčité agregáty hnědavě černých jehliček skoryl-dravitu v asociaci s adulárem, křemenem a chloritem na puklinách amfibolitu.
Gadas (2010) studoval výskyt krystalů magnetitu na puklinách alpského typu v mirošovském lomu. Uvádí až 5 mm velké silně polokovově lesklé osmistěny černé barvy, které patří sukcesně k nejstarším spolu s adulárem a amfibolem. Na tyto minerály pak nasedá chlorit, epidot, titanit a pyrit.
Celkový pohled na kamenolom Mirošov od severu (popisované nálezy 1-4), stav srpen 2025. Foto: T. Kadlec
Popis nálezů
Nález 1 – puklina s krystaly dravitu
U paty západní stěny 4. patra bylo ve zbytcích suťového materiálu nalezeno několik balvanů migmatitizované ruly s puklinou nesoucí turmalín. Puklina o mocnosti do 1 cm pronikala horninu diskordantně vůči její vnitřní foliaci. Jako první vykrystalizoval na stěny pukliny adulár společně s křemenem. Hojný adulár měl světle bělavou až béžovou barvu, skelný lesk a jeho krystalky charakteristického tvaru dosahovaly velikosti do 2 mm. Šedý křemen byl vzácný, tvořil tenké krystaly o délce do 1 cm. Běžný turmalín se vyskytoval ve dvou odlišných formách. Starší turmalín I (pravděpodobně s převahou dravitové složky) tvořil až 8 cm velké ploché agregáty složené z tlustě stébelnatých souběžně srůstajících krystalů. Měl černou až hnědočernou barvu s tmavě zelenými partiemi postiženými chloritizací. Mladší turmalín II byl tence stébelnatý, jehličkovitý až vláknitý, měl tmavě až světle hnědou barvu a krystaly o délce do 1 cm. Ty spolu paralelně srůstaly nebo tvořily radiálně paprsčité až ježkovité agregáty. Chemismem mladší turmalín II odpovídá dravitu bohatého na vápník (ústní sdělení P. Gadas). Chlorit byl přítomen také ve dvou odlišných typech, přičemž oba odpovídají dle klasifikace klinochloru (Vávra 1997). Starší klinochlor I narůstá na křemen a turmalín I, je světle zelený a vytváří jednotlivé tence tabulkovité krystaly o průměru do 2 mm. V některých místech klinochlor I zatlačoval turmalín I. Klinochlor II je sukcesně mladší, má tvar kulovitých, vnitřně radiálně uspořádaných agregátů a tmavě zelenou až černozelenou barvu. Agregáty klinochloru II o velikosti do 4 mm často asociují s běžným titanitem. Ten je světle hnědý a jeho nízce tabulkovité, skelně lesklé krystaly jsou až 15 mm velké. Vzácně byl na puklině pozorován světle zelený epidot, jehož tence sloupečkovité krystaly (do 3 mm) narůstaly na všechny starší minerály. Vzácný byl také pyrit, který tvořil krychlové krystaly o velikosti kolem 1 mm nebo tenoučké povlaky na turmalínu I. Nejmladším minerálem pukliny byl kalcit, který zcela vyplňoval všechny dutiny. Hrubě štěpný kalcit měl šedobílou barvu a v UV světle vykazuje tmavě růžovou luminiscenci.
Na základě vztahů mezi jednotlivými minerály a mikroskopického studia lze přibližně stanovit posloupnost krystalizace na puklině takto: křemen ⁓ adulár – turmalín I – klinochlor I – titanit – klinochlor II – turmalín II – epidot – pyrit – kalcit. V některých případech mohly minerály také krystalizovat souběžně (křemen a adulár).
Titanit na dravitu (nález 1), šířka záběru: 21 mm. Foto: T. Kadlec
Dravit v asociaci s klinochlorem a epidotem na aduláru (nález 1), šířka záběru: 15 mm. Foto: T. Kadlec
Černý turmalín I v kalcitu (nález I), šířka záběru: 8 cm. Foto: T. Kadlec
Nález 2 – pukliny s krystaly titanitu
V odstřelu na jižní stěně 3. patra byly zaznamenány hojné výskyty otevřených puklin alpského typu. Všechny nálezy byly uskutečněny v suťovém materiálu, v lomové stěně nebyly pukliny objeveny. Pukliny diskordantně pronikaly rulou a jejich mocnost se pohybovala v rozmezí 1-20 mm. Pozorovány byly dva soubory puklin, která na sebe byly prakticky kolmé a nesly stejnou mineralizaci. Vedle drobných krystalů aduláru a křemene, které mohly krystalizovat téměř souběžně, dominoval na puklinách klinochlor ve třech různých generacích. Klinochlor I lze zařadit mezi nejstarší minerály puklin. Má světle zelenkavou až olivově zelenou barvu, hedvábný až lehce perleťový lesk a tvoří tabulkovité krystaly (do 5 mm) pseudohexagonálního tvaru. Mladší klinochlor II je podstatně hojnější, má černozelenou barvu, vyskytuje se v podobě radiálně paprsčitých kulovitých agregátů o velikosti do 5 mm a narůstá na adulár a titanit. Nejmladší klinochlor III se ojediněle vyskytuje v blízkosti klinochloru II. Je světle olivově zelený a tvoří až 6 mm velké porézní agregáty složené z dlouze protažených červíkovitých útvarů. Nejnápadnějším minerálem puklin byl titanit. Je světle hnědý s mastně skelným leskem a krystaly o velikosti do 15 mm mají čočkovitý, klínovitý nebo tabulkovitý tvar. Titanit bývá často značně rozpraskaný. Některé části puklin vyplňoval bělavý štěpný kalcit, který byl místy značně alterován na voštinový vzhled.
Posloupnost krystalizace puklin je přibližně následovná: křemen ⁓ adulár – klinochlor I – titanit – klinochlor II – klinochlor III – kalcit.
Krystal hnědého titanitu s klinochlorem II (nález 2), šířka záběru: 17 mm. Foto: T. Kadlec
Titanit s klinochlorem II (nález 2), šířka záběru: 9 mm. Foto: T. Kadlec
Agregát klinochloru III, (nález 2), šířka záběru: 11 mm. Foto: T. Kadlec
Titanit v kalcitu, (nález 2), šířka záběru: 23 mm. Foto: T. Kadlec
Titanit na klinochloru I s porostlým klinochlorem II a křemenem, (nález 2), šířka záběru: 14 mm. Foto: T. Kadlec
Nález 3 – puklina s epidotem
Koncem července proběhl odstřel v jižních částech nejspodnějšího patra. Bylo nalezeno několik balvanů s hojnými puklinami nesoucími mineralizaci alpského typu. Pukliny měly konstantní mocnost kolem 1 cm a byly kolmé na vnitřní nevýraznou foliaci amfibolových rul. Nejstaršími minerály jsou drobně krystalický šedý křemen I, šedobílý adulár a tmavě zelený tabulkovitý klinochlor I. Na tyto minerály narůstala mladší generace křemene II, který tvořil šedavé místy až bezbarvé krystaly o velikosti 20 × 5 mm. Hojné byly černozelené až černé kulovité agregáty klinochloru II a světle hnědé tabulkovité krystaly titanitu, který pravděpodobně krystalizovaly zároveň s nejmladší generací klinochloru III. Na klinochlor II a titanit nasedaly tence stébelnaté krystaly epidotu o délce do 2 cm. Byly tmavě zelené se skelným leskem a mnohdy spolu podélně srůstaly. Některé epidoty na sobě měly tenký povlak pyritu. Všechny pukliny zcela vyplňoval nejmladší šedobílý štěpný kalcit, který bylo potřeba odleptat kyselinou chlorovodíkovou.
Pravděpodobná posloupnost krystalizace puklin nálezu 3: křemen I ⁓ adulár – klinochlor I – křemen II – klinochlor II – titanit ⁓ klinochlor III – epidot – pyrit – kalcit. V některých případech mohly minerály také krystalizovat souběžně (adulár ⁓ křemen I a titanit ⁓ klinochlor III).
Epidot na klinochloru II, (nález 3), šířka záběru: 9 mm. Foto: T. Kadlec
Epidot na klinochloru II, (nález 3), šířka záběru: 11 mm. Foto: T. Kadlec
Křemen na aduláru s klinochlorem II, (nález 3), šířka záběru: 17 mm. Foto: T. Kadlec
Nález 4 – puklina s velkými krystaly křemene
V odstřelu na 4. patře bylo nalezeno několik až 70 cm velkých balvanů, které se od ostatních výše uvedených nálezů lišily. Jednalo se o ostrohranné úlomky amfibol-biotitové ruly o velikosti do 15 cm tmelené velkou masou štěpného šedobílého kalcitu. Na úlomky rul nejprve vykrystalizoval drobný křemen I a tence tabulkovitý světle zelený klinochlor I. Šedobílý křemen II, který na ně narůstal, tvořil velké krystaly o rozměrech až 20 × 5 cm. Na klinochlor I a křemen I vzácně nasedal tence stébelnatý tmavě zelený epidot a až 15 mm velké hojnoploché krystaly pyritu. Křemen II místy porůstaly černozelené kulovité agregáty klinochloru II a olivově zelené jemně krystalické až zemité agregáty klinochloru III.
Posloupnost krystalizace na puklině: křemen I ⁓ klinochlor I – křemen II – klinochlor II – titanit – klinochlor III – epidot – pyrit – kalcit.
Velké krystaly křemene II s narostlým klinochlorem II a III z nálezu 4, rozměry vzorku: 21 × 16 cm. Foto: T. Kadlec
Krystaly pyritu na klinochloru II, (nález 4), šířka záběru: 34 mm. Foto: T. Kadlec
Ostatní nálezy
Na východní stěně 3. patra byla nalezena 5 cm mocná žíla hrubě štěpného bělavého kalcitu, ve které bylo hojné sulfidické zrudnění. Vedle hojného pyritu a chalkopyritu se vzácně vyskytl molybdenit v podobě až 5 mm velkých tabulkovitých krystalků olověně šedé barvy. V blízkosti chalkopyritu byly tenké povlaky zeleného malachitu. Na tenkých puklinách amfibolické ruly jsou hojné tenké povlaky pyritu.
V jv. části podlahy nejspodnějšího patra vystupují tělesa skarnů s velkými zrny tmavě červeného granátu a tmavě zeleným pyroxenem. Granátický skarn byl také v odstřelu na j. stěně 4. patra, a to v balvanech o velikosti až 60 cm.
Diskuze a shrnutí
Na základě pozorování mineralogie výše popsaných 4 typů puklin lze konstatovat: 1 – nejstaršími minerály je křemen I, adulár a klinochlor I, naopak nejmladší je štěpný kalcit (nepočítaje limonit), 2 – na všech puklinách je vedle křemene I, klinochloru I a kalcitu přítomen titanit a černozelené radiálně paprsčité agregáty klinochloru II, 3 – klinochlor se vyskytuje ve 3 typech rozdílného stáří a morfologie, nejběžnější je klinochlor II, 4 – mladší generace křemene nejsou běžné a 5 – turmalín je na puklinách vzácný.
Zastoupení minerálů na popsaných nálezech, seřazeno barevně podle četnosti (vzácnosti) seshora dolů od běžného k vzácnému minerálu.
Pukliny alpského typu s turmalínem, které jsou v Mirošově vzácné, se nápadně podobají výskytům u Stříbrné Skalice. Kadlec a Malý (2019) popisují z puklin amfibolických křemenných dioritů až amfibolitů v kamenolomu Stříbrná Skalice minerální asociaci tvořenou epidotem, klinochlorem, kalcitem, skoryl-dravitem, pyritem, hematitem a titanitem. Skoryl-dravit (neanalyzováno) byl černý, na hranách hnědočerný, tence jehlicovitý až vláknitý a krystaly byly uspořádány do radiálně paprsčitých agregátů o průměru až 7 cm. Vzácně tvořil jednotlivé krystaly o délce do 3 cm. Posloupnost krystalizace minerálů puklin stanovili Kadlec a Malý (2019) takto: křemen – klinochlor – hematit – pyrit – epidot – titanit – skoryl-dravit – kalcit. Podobné pukliny z mirošovského lomu popsal již Černý (1955), který uvádí asociaci aduláru s turmalínem. Houzar (1999) zmiňuje, na základě ústního sdělení M. Nováka, radiálně paprsčité agregáty hnědavě černých jehliček skoryl-dravitu spolu s adulárem, křemenem a chloritem na puklinách amfibolitu.
Turmalín na puklinách alpského typu A (Bernard a kol. 1981) je u nás poměrně častý (Kutná Hora, Horní Bory, Nemojov (Kadlec a Braumber 2025) a další), ale v rámci puklin typu B případně C je vzácný (Mistrovice, Klášterec nad Orlicí a Stříbrná Skalice).
Kamenolom je vedle hojných puklin alpského typu v rulách a amfibolitech zajímavý také výskyty skarnů a mramorů; vzácná jsou tělesa pegmatitů (typová lokalita turmalínu – lucchesiit; Bosi a kol. 2017). Z pestré horninové škály jsou z Mirošova uváděny tyto minerály (64): Adulár, aktinolit, albit, allanit-(Ce), andezín, anortit, arzen, arzenopyrit, axinit-(Fe), biotit, bismut, datolit, diopsid, dravit, epidot, feruvit, fluorapatit, fluorit, grosulár, hastingsit, hedenbergit, hematit, heulandit, chabazit, chalkopyrit, chamosit, ilmenit, kalcit, klinochlor, klinozoisit, křemen, labradorit, laumontit, limonit, lucchesiit, magnetit, magnezio-hornblend, malachit, markazit, mejonit, mikroklin, molybdenit, monazit-(Ce), muskovit, natrolit, oligoklas, ortoklas, potassic-magnesio-hastingsit, prehnit, pyrhotin, pyrit, rutil, sádrovec, saponit, sfalerit, scheelit, skoryl, stibarzen, stilbit-(Ca), titanit, uraninit, vesuvian, wollastonit a zirkon.
Pokračující těžba kameniva může přinést v budoucnu zajímavé výskyty nejen puklin s alpskou mineralizací. Lokalita je činný kamenolom, do kterého je však vstup přísně zakázán a možný pouze se svolením vedení provozovny. Pokud Vás tento článek zaujal, další informace nejen o kamenolomu Mirošov naleznete také na internetových stránkách www.mineralogist.cz.
Poděkování
Rád bychom poděkoval prof. Milanu Novákovi z Vyškova a Janu Doležalovi ze Světlé nad Sázavou za společné návštěvy mirošovského kamenolomu. Dále dr. Petru Gadasovi z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně za konzultaci ohledně chemismu turmalínů (Ca-dravit) a jejich výskytu a dr. Evě Víškové z Moravského zemského muzea v Brně za poskytnutí literárních podkladů.
Literatura o lokalitě
Bartoňová K. (2016): Hydrotermální procesy v lomu Mirošov. – MS bakalářská práce, Masarykova univerzita, Brno.
Bernard J. H. a kol. (1981): Mineralogie Československa. – ČSAV, Praha.
Bosi F., Skogby H., Ciriotti M. E., Gadas P., Novák M., Cempírek J., Všianský D., Filip J. (2017): Lucchesiite, CaFe2+3Al6(Si6O18)(BO3)3(OH)3O, a new mineral species of the tourmaline supergroup. Mineralogical Magazine, 81 (1) 1-14.
Burkart E. (1953): Moravské nerosty a jejich literatura. – ČSAV, Brno.
Černý P. (1955): Nerosty z amfibolitového lomu v Mirošově (západní Morava). – Acta Mus. Morav., XL, 93-107.
Černý P. (1966): Pseudomorfózy chloritu a jílového minerálu po axinitu. – Čas. Mineral. Geol., 11, 3, 261-266.
Černý P., Povondra P. (1966): Stilbit z Mirošova u Strážku. – Čas. Mineral. Geol., 11, 4, 393-398.
Gadas P. (2010): Výskyt a geneze magnetitu v Mirošově u Nového Města na Moravě. − Minerál, 18, 1, 53-54. České Budějovice.
Gadas P., Novák M. (2014): Mineral assemblages, compositional variation, and crystal structure of feruvitic tourmaline from a contaminated anatectic pegmatite at Mirošov near Strážek, Moldanubian zone, Czech republic. – The Canadian Mineralogist, 52, 285-301.
Houzar S. (1999): Přehled minerálů amfibolitového lomu v Mirošově (západní Morava). − Minerál, 7, 4, 294-296, Brno.
Kadlec T., Malý M. (2019): Nové mineralogické nálezy v kamenolomu Stříbrná Skalice. - Minerál, 27, 6, 486-493, České Budějovice.
Kadlec T., Braumber J. (2025): Mineralogické nálezy z kamenolomu Nemojov u Pelhřimova II. - Minerál, 33, 4, 291-306, České Budějovice.
Mátl V. (2003): Pseudomorfózy křemene z lokalit Bochovice, Hostákov a Mirošov. − Minerál, 11, 1, 31-34. Brno.
Matyášek J. (1997): Mineralogická exkurze do Mirošova a Blažkova. − Minerál, 5, 2, 88-89. Brno.
Novák M. (1985): Zonální reakční skarn mezi mramorem a amfibolitem z Mirošova u Strážku, západní Morava. – Acta Mus. Morav., 70, 7-23.
Vávra V. (1994): Mineralogické a chemické studium nerostných asociací v amfibolitech u Mirošova. – MS diplomová práce, Masarykova univerzita, Brno.
Vávra V. (1997): Asociace minerálů z alpských žil od Mirošova u Nového Města na Moravě. – Acta Mus. Morav., 81, 25-39.